Název
REBUTIA ALBIFLORA Ritt. et Buin.
 

Taxon
Rebutia albiflora Ritter et Buining, Taxon, 12 : 1, 1963
Aylostera albiflora (Ritt. et Buin.) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3 : 5, 1963
Druh byl pojmenován podle barvy svých květů, která byla v době popisu v rodu Rebutia ojedinělá.

 

Popis
Tělo
kulovité až krátce válcovité, měkké, velmi bohatě odnožující, bez řepovitého kořene, jednotlivé stonky 18-25 mm široké, pokožka matně šedozelená, ukrytá pod hustým bílým štětinovitým otrněním. Žeber 12 a více, rozložená v 1,5 mm vysoké, okrouhlé hrboly; areoly podlouhlé, malé, asi 0,5 mm dlouhé a 0,3 mm široké, s bílou nebo nažloutlou plstí. Okrajových trnů asi 15, bílé, vlasově jemné, 3-5 mm dlouhé; středových trnů asi 5, až 15 mm dlouhé, tenké, přímé, bílé s nahnědlou bází.
Květy
25 mm dlouhé a široké, vyrůstající téměř z báze stonku; lůžko květní 3 mm v průměru, s malými šupinami a malým množstvím bílé vlny a bílých vlasových štětin, růžově červené; trubka květní velmi úzká, až 12 mm dlouhá, růžově červená, v horní části světlejší, s několika šupinami; nitky bílé, ve dvou sériích, prašníky krémové; čnělka bílá, volná část 15 mm dlouhá, se 4-6 bílými rameny blizny; okvětní lístky 10-12 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, bílé až narůžovělé s výrazněji růžovým středním proužkem, zašpičatělé.
Plod
2,5-3 mm v průměru, tmavě růžový až olivově zelený.
Semena
černá, slabě hrbolkatá, 0,3-0,4 mm dlouhá, s okrouhlým bílým hilem.

 

Variety
Proměnlivost znaků u tohoto druhu není patrná. Všechny rostliny v našich sbírkách mají velmi jednotný vzhled.

 

Výskyt
Druh je znám z jediného naleziště v rokli, která vede od Cajas k Rio Pilaya, provincie Mendez, Bolivie, kde byl Ritterem nalezen v roce 1958 a sbírán pod sběratelským číslem FR 766a.

 

Pěstování
Stanoviště Rebutia albiflora je ze všech druhů rodu nejteplejší, v jednoznačně subtropickým klimatem. Tomu také odpovídají požadavky tohoto druhu na pěstování. Vyžaduje poněkud teplejší přezimování, teploty blížící se k nule jsou pro tento druh často příčinou zániku. Rebutia albiflora je cizosprašná, snadno ji však množit dělením trsů. Ve stáří vytváří velké husté trsy malých tělíček, které jsou měkčí než u kterékoliv jiné rebutie. I pravokořenná kvete velmi bohatě.

 

Poznámky
Rebutia albiflora byla roku 1958 sbírána Ritterem společně s Rebutia pulvinosa FR 766, která roste ve stejné rokli o několik hodin chůze výše. Teprve v kultuře se ukázalo, že se jedná o dva výrazně odlišné, samostatné druhy, které oba patří do jednoho příbuzenského okruhu. Ritter tento druh řadí ve svém uspořádání rodu Rebutia do skupiny druhů kolem R.flavistyla spolu s druhy R.pulvinosa, R.albipilosa a R.muscula. Donald ve svém systému rodu Rebutia zařazuje druh R.albiflora spolu s druhy R.pulvinosa, R.narvaecensis a R.perplexa do skupiny kolem Rebutia heliosa.

 

Literatura
Donald J., Ashingtonia, 3 : 150, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 616, 1980

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri