Název
Echinofossulocactus obvallatus DC. Lawr. Loudon Garden Mag.
 

Taxon
Echinofossulocactus obvallatus DC. Lawr. Loudon Garden Mag., 17, 317, (1841)
Echinocactus obvallatus DC., Prodr., 3, 462, (1828).
Brittonrosea obvallata (DC.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus obvallatus (DC.) Berg., Kakteen, 248, (1929).
Echinocactus obvallatus pluricostatus Monv.
Echinocactus obvallatus spinossior Lem.

 

Popis
Echinofossulocactus obvallatus DC. Lawr. Loudon Garden Mag., 17, 317, (1841) Echinocactus obvallatus DC., Prodr., 3, 462, (1828). - Brittonrosea obvallata (DC.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923). - Stenocactus obvallatus (DC.) Berg., Kakteen, 248, (1929). - Echinocactus obvallatus pluricostatus Monv. - Echinocactus obvallatus spinossior Lem. Původní popis není k dispozici.
Protože v dávné minulosti došlo k záměně tohoto druhu s E. lancifer, přináším vyčerpávající popis Dietrichův z rotou 1839 - tedy o 11 let mladší popis než je původní popis De Candolle (latinská diagnóza je v daném případě vynechána):
Německý komentář: "Naše exempláře jsou zatím 2,5 palce vysoké a stejně tak široké, mnohožeberné, tmavozelené, kulovité, s poměrně zploštělým temenem, z jehož středu se zvedá z velmi natěsnaných areol houština vztyčených a proti sobě nakloněných trnů. Žebra jsou velice početná a hustě vedle sebe stojící, velmi těsně k sobě natlačená, zvlněná, sem a tam zahnutá, někdy ostrohranná; brázdy jsou tupé. Areoly, které jsou na bocích rostliny od sebe velmi vzdáleny, jsou ale uprostřed temene hustě natěsnány vedle sebe, jsou poněkud propadlé a jsou jen v mládí pokryty slabou vlnou - plstí. Z těchto areol vystupuje 8 bílých, na špici více či méně hnědých trnů, z nichž stojí na každé straně 3 trny, nahoře jeden a uprostřed rovněž l trn. Střední nebo centrální trn je nejdelší, l palec dlouhý, rovný, plochý, čárkovitě šídlovitý, Špičatý, opatřený na každé straně jemným kýlem. Horní prostřední trn je půl palce dlouhý, stejně tak plochý, ale je daleko užší a rovněž vztyčený; horní postranní trny odstávají směrem vzhůru, jsou o něco delší jak prostřední horní, ale ještě užší; prostřední okrajové trny jsou nejmenší, asi 3 - 4 čárky dlouhé, velmi tenké a zcela vodorovně odstávající; spodní okrajové trny směřují šikmo dolů, jsou o něco delší než prostřední, ale stěží širší. Květy vystupují uprostřed temene z houštiny trnů a Jsou jimi dokola obklopeny, takže se jen málo svými špičkami prodírají; jejich délka je 9 - 10 čárek. Kalich má velmi krátkou, asi 3 čárky dlouhou trubku, sestává ze stříškovitě na sebe položených lístků, z nichž spodní jsou krátké a vejčité, zelené, bíle lemované, se žlutým ke špici zvlněným okrajem, špičaté, kýlovité a nahoře na kýlu se širokým, černočerveným, zcela slabě žlutě lemovaným středním proužkem a s bílou trnitou špičkou. Okvětních lístků je 18, jen mírně špicemi ven zahnutých, kopinatých, tupých, bělavých, masitě zbarvených, s purpurovým středním proužkem a krátkou, šídlovitou, bílou a ostnitou špičkou . .."
Förster uvádí jako naleziště Tepenexcomitl a že byl v roce 1833 vypěstován spolu s E. lancifer z mexických semen. Název naleziště je však místním označením pro rostliny s nakadeřenými žebry a rostlina byla zavedena již v roce 1829 Coulterem, a proto jsou Oba údaje zcela falešné.
J. Meyrán shrnul poznatky z nalezišť do tohoto popisu:
"Tělo jednoduché nebo dichotomicky se dělící, polokulovité, temeno ploché a s trochou vlny, 6 - 11 cm široké. Tělo je matně zelené, žeber je 34 - 56 (střed 39), 2 - 4 areoly na žebru, střední trny jsou 4 (3 horní jsou označeny jako střední - pozn. aut.). Prostřední horní trn je úzký, 12 - 30 mm dlouhý, rohovinové barvy s hnědočervenou špicí, oba postranní jsou ještě užší, 12 až 20 mm dlouhé; centrální střední trn je plochý, 12 - 30 mm dlouhý, rovný nebo lehce zahnutý, vzpřímený nebo skloněný dolů. Okrajových trnů je 3 - 6, většinou 4, někdy ještě v horní části areoly 2 další, bílé, jehlovité, 6 - 10 mm dlouhé. Květ je 25 - 30 mm dlouhý, trubka zelená, šupiny polokulaté, zašpičatělé, okraje bílé, střední proužek zelenavý, červená špice, horní část středního proužku je hnědočervená. Okvětní lístky: vnější jsou kopinaté, podlouhle špičaté, okraje skoro bílé, střední proužek červený; vnitřní jsou skoro bílé S jasně fialovým až červeným středním proužkem. Prašníky žlutozelenavé, čnělka červená, šestiklanná blizna je žlutá. Naleziště Sierra de Quadelupe, Los Aroos del Sítio, u Zaragoza a další."

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Je to velmi variabilní druh, co do barvy trnů (od hnědavých až po hnědočerné), jejich počtu a dále je proměnlivá i barva květu. Někdy je bílý okraj okvětních lístků zcela neznatelný a květ je celý červený. Trny jsou ve vzrůstu zpravidla rubínově červené, na spodu do žluta.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a osm