Název
Echinofossulocactus lloydii Br. et R.
 

Taxon
Echinofossulocactus lloydii Br. et R. - The Cact, III, 113, (1922)
Brittonrosea lloydii (Br. et R.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Echinocactus llodii (Br. et R.) Berg.
Stenocactus lloydii (Br. et R.) Berg., Kakteen, 245, (1929).
Echinocactus gasseri Hort. n. m.

 

Popis
Původní anglický popis:
"Skoro kulovitý, 12 nebo více cm široký, korunovaný dlouhými, vyčnívajícími, k sobě skloněnými trny; žebra jsou velmi početná, tenká, více či méně zprohýbaná; areoly hnědé, v mládí vlnaté; okrajové trny jsou paprskovité, v počtu 10 - 15, bílé, 2 až 8 mm dlouhé, rozestřené; střední trny jsou 3, světle hnědé, velmi prodloužené, někdy dovnitř zahnuté a k sobě skloněné; oba postranní jsou podobného tvaru, ale ne tak papírovité; prostřední je velmi tenký, kroužený, 4 - 9 cm dlouhý; květy jsou útlé, skoro bílé; vnější okvětní lístky jsou bílé se zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní lístky jsou tenké, úzce podlouhlé, zašpičatělé; šupiny ovaria jsou vejčité, zašpičatělé, velmi tenké. Zacatecas."
Rostliny tohoto krásného druhu byly po dlouhou dobu ve světových sbírkách velikou vzácností. Až teprve v roce 1981 byly v Zacatecasu objeveny dvě lokality, z nichž se podařilo dostat do Evropy větší množství rostlin. Na základě šesti importovaných rostlin, které jsem v roce 1981 dostal, je možné původní popis upřesnit takto:
"Tělo je ploše kulovité, 12 a více cm široké, šedozelené, temeno je mírně vpadlé, zcela zakryté bílou až bělohnědou vlnou a obklopené k sobě skloněnými trny. Žebra jsou velmi početná (60 - 75), jejich počet se stářím rostliny roste a jsou papírovitě tenká, více či méně zvlněná, oddělená od sebe ostrými brázdami, 6 - 7 mm hlubokými. Areoly jsou podlouhle vejčité, 7 - 8 mm dlouhé, v mládí pokryté bělavou až bílohnědou vlnou, později holé; zpravidla je jen jedna areola na žebru. Okrajových trnů je 12, z toho 2 v horní části areoly; Jsou l cm dlouhé, paprskovitě rozestřené, k tělu přilehlé, jehlovité, průsvitně bílé, později šedavé, vzájemně propletené s okrajovými trny sousedních areol. Střední trny jsou 3 v horní části areoly; prostřední je papírovitě tenký, listovitě plochý, často spirálovitě pootočený, vztyčený nebo v horní části zahnutý, někdy téměř přilehlý, 4,5 až 7 (až 9) cm dlouhý a asi 2 mm u základu široký; oba postranní jsou asi 3.5 - 4 cm dlouhé a o něco užší než prostřední, šikmo vzhůru směřující; na mladších rostlinách jsou zřejmě (?) všechny střední trny daleko kratší. Všechny střední trny jsou světle hnědé s tmavší špicí. Semena jsou jen asi necelý l mm velká, hnědočerná. Naleziště je v Sierra de Coneto. Dovezené rostliny zatím nekvetly."
Kromě typických rostlin existuje ještě forma se slámově žlutými až zlatožlutými trny, která odpovídá tomuto popisu:
Cca 56 žeber a jejich počet se stále zvětšuje. Jenom 5 - 8 (H. Bravo - 8 až 10) okrajových trnů, z toho u starších exemplářů Jsou 1 - 2 trny umístěny v horní části areoly za středními trny, u mladších zcela chybí. Tyto 1 - 2 dodatečné trny jsou 2 - 2,5 cm dlouhé, ploché a žluté. 5 - 6 okrajových trnů je umístěno v dolní části areoly. Jsou 1 - 1,5 cm dlouhé, spodní jsou nejdelší, jehlovité, průsvitně bílé; 3 střední trny, prostřední je 5,5 - 6 cm dlouhý, u základu 2 - 2,5 mm široký, papírovitě plochý, někdy spirálovitě pootočený; oba postranní jsou 2,5 - 3 cm dlouhé, l mm široké; všechny střední trny jsou slámově až zlatově žluté, špička je hnědá. Květy Jsou oproti rostlinám H. Bravo (kde je uvedeno bílé se zeleným středním proužkem) bílé s velmi nezřetelným špinavě fialovým středním proužkem, něco přes 2 cm vysoké.

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Všechny u nás pod tímto jménem rozšiřované rostliny, pokud jsem je viděl, patří k E. erectocentrus a nemají s E. lloydii nic společného. E. erectocentrus je sice E. lloydii dost podobný, přesto však se zde jedná o jiný druh.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri