Název
Echinofossulocactus lexarzai (H. Bravo) Croiz.
 

Taxon
Echinofossulocactus lexarzai (H. Bravo) Croiz. - C. S. J. Amer., 14, 111, (1942)
Stenocactus lexarzai H. Bravo, Las Cactac. de Mex., 400, (1937).

 

Popis
Původní španělský popis:
"Rostliny skoro kulovité, 8 - 10 cm vysoké a 10 - 12 cm široké; temeno je zcela zahaleno trny; žeber je 40 - 50, poněkud zvlněných, tenkých; okrajových trnů je většinou 8, někdy 10, vodorovně rozestřených na obě strany a velmi přilehlé k tělu, propletené s trny na sousedních areolách, 8 - 13, mm dlouhé, jehlovité, bílé; střední trny (3 horní trny jsou pokládány za střední - pozn. aut.) jsou 4; prostřední horní je široce zploštělý, příčně kroužený, až 6,5 cm dlouhý, nad temenem k sobě skloněné; o'ba postranní jsou poněkud tlustší než okrajové tmy a jsou bělavé s tmavší špicí, až 2 cm dlouhé; spodní střední trn (centrální) je rovněž zploštělý, ale méně široký a mnohem kratší než prostřední horní, ?2,5 cm dlouhý; květy jsou 3 cm dlouhé; vnitřní okvětní lístky jsou čárkovité, krátce zašpičatělé, velmi světle růžové až bílé, s fialovým nebo jasně červeným středním proužkem; vnější okvětní lístky mají tmavší střední proužek. Naleziště je ve státě Hidalgo, poblíž Real del Monte."
Podle údajů J. Meyrána rostou v Real del Monte 2 druhy: E. lexarzai a E. bustamantei. Prvý druh má 4 a druhý 3 střední trny. Podle podrobného průzkumu E. lexarzai bylo zjištěno, že na nalezištích má 20% rostlin 3 střední trny, 70% má 4 střední trny a 10% rostlin má 3 i 4 střední trny na různých areolách jedné a téže rostliny. Oba druhy rostou na stejném nalezišti a pan Meyrán má za to, že se jedná o jeden a tentýž druh.
Podle údajů z nalezišť a se zřetelem na širokou variabilitu rostlin zhotovil J. Meyrán tento souhrnný popis:
"E. lexarzai, tělo polokulovité, 8 - 10 cm vysoké, 9 - 12 cm v průměru, zahalené trny. Žeber je 34 - 56 (střed 46), tenkých, zvlněných. Střední trny jsou 3 až 4; prostřední horní je 14 - 60 mm dlouhý, 1,5 - 2 mm široký, plochý, příčně kroužený, žlutý až bílý, s hnědě červenou špicí. Oba postranní trny jsou 10 - 25 mm dlouhé, méně než l mm široké, více či méně šídlovité, stejné barvy jako prostřední. Jsou-li 4 střední trny, pak centrální je ve středu areoly a měří 25 - 60 mm a je až l až 1,5 mm široký, plochý, vyčnívající. Okrajových trnů je 6 - 11, 8 - 15 mm dlouhých, jehlovitých, propletených s trny na sousedních areolách. Květ je 2,5 - 3,5 cm dlouhý, trubka je dlouhá, zelená, šupiny trojúhelníkovité až vejčité, proužek dole je zelenavý, nahoře hnědočervený. Vnější okvětní lístky jsou kopinaté, podlouhle špičaté, kraje šeříkové až bílé, střední proužek je červený. Vnitřní okvětní lístky jsou kopinaté, podlouhle špičaté, kraje bílé až růžové, prašníky žluté, čnělka bílá, růžová nebo červená, 5 až 8 laloků blizny je žlutých až žlutozelených."

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Jedná se o velmi variabilní druh, co se týče počtu a délky trnů. Do široce pojatého popisu J. Meyrána se "vejde" i E. bustamentei - a nejen on.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet