| Taxon
Echinofossulocactus lancifer (Dietr.) Br. et R. - The Cact, III, 118, (1922)
Echinocactus lancifer Dietr., Allg. Gartenztg., 7, 154, (1839)
Echinocactus dietrichii Heynh.
Brittonrosea lancifera (Dietr.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
|
| Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "E. lancifer Nob. E. polokulovitý, temeno poněkud stlačené; žebra početná, silně stlačená, zvlněná; areoly daleko od sebe vzdáleny, v mládí s vlnou; tonů je 8 bílých, špička tmavá, rozestřených, štětinovitě šídlovitých, plochých, horní je čárkovitě šídlovitý, rovný nebo zahnutý; květy vystupující, okvětní trubka je dlouhá."
Německý komentář: "Poněkud větší než předešlý (E. obvallatus - pozn. aut.), stejně tak mnohožeberný, tmavozelený, stejného tvaru, ale s méně hustým polštářem trnů uprostřed temene. Žebra jsou velmi početná a hustě vedle sebe stojící, velmi tence stlačená, zvlněné, sem a tam zahnutá, ostrohranná, brázdy jsou tupé. Areoly, které jsou na bocích velmi od sebe vzdáleny a uprostřed temene natěsnány, jsou na bocích velmi od sebe vzdáleny, jsou poněkud vpadlé a mají v mládí tenkou vrstvu plsti. Z těchto areol vyrůstá 8 bílých, na špici více či méně hnědých trnů, z nichž jsou na každé straně 3, nahoře jeden a uprostřed rovněž jeden trn. Střední neboli centrální trn je nejdelší, 1,5 palce dlouhý, mírně dovnitř zahnutý, plochý, čárkovitě šídlovitý, špičatý a na obou stranách s jemným protáhlým kýlem. Horní trn je l palec dlouhý, čárkovitý, špičatý, plochý, širší než střední trn a ještě silněji zahnutý; horní okrajové trny jsou vodorovně odstávající, šídlovité, málo ploché, rovné, půl palce dlouhé; 4 spodní okrajové trny jsou nejmenší, směřují šikmo dolů, jsou šídlovité, někdy ploché. Květy vykvétají ze středu temene a to ze středů zde se nacházejících polštářků trnů, nejsou však trny zahaleny a stojí zcela volně jejich délka činí 1,5 palce. Kalich má přes půl palce dlouhou trubku a sestává ze stříškovitě přes sebe ležících okvětních lístků, Z nichž spodní jsou vejčité, horní podlouhle kopinaté, všechny jsou ale na okrajích široce kožnaté a bělavé, uprostřed se širokým červeným proužkem, který na špici vybíhá do malé trnité špičky. Vnitřních okvětních lístků je asi 20, na slunci široce rozevřených, čárkovitě kopinatých, skoro l palec dlouhých, růžovočervených masitě zbarvených, s tmavěpurpurově červeným středním proužkem, který na špici vybíhá do malého slabě zkrouceného ostníku. Tyčinky jsou poloviční délky květu, se žlutými prašníky, které jsou všechny schopné opylovat. Čnělka s osmi jemnými světležlutými vztyčenými bliznami není delší než tyčinky."
Tvrzení některých autorů, že E. obvallatus je synonym E. lancifer bylo způsobeno omylem Pfeiffera v roce 1937, který za E. obvallatus pokládal rostlinu ze sbírky p. Schelhase. Její vyobrazení však jasně ukazuje, že se jedná o jiný druh (viz též vyobrazení v Br. et. R., s. 119).
V článku v C. S. Mex., 26, 17, (1981), ztotožnil J. Meyrán E. lancifer s E. anfractuosus. Zdůvodnění není uvedeno. Podle původního popisu má E. anfractuosus trny slámově žluté s tmavší špičkou, E. lancifer bílé trny s více či méně hnědou špičkou. Podle importních rostlin z poslední doby a starých rostlin od Schmolla je mezi těmito dvěma druhy podstatný rozdíl. |