Název
Echinofossulocactus lamellosus (Dietr-) Br. et R.
 

Taxon
Echinofossulocactus lamellosus (Dietr-) Br. et R. - The Cact., III, 113, (1922)
Echinocactus lamellosus Dietr., Allg. Gartenztg., 15, 177, (1847).
Brittonrosea lamellosa (Dietr.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus lamellosus (Dietr.) Berg., Kakteen, 248, (1929).
Echinocactus adversispinus Mühlpfrdt.
Echinocactus lamellosus fulvescens Noh.

 

Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "Ech. polokulovitý, temeno vpadlé, žebra početná, silně stlačená, zvlněná; areoly daleko od sebe, v mládí s vlnou; 6 bílých trnů, špice hnědavá, střední trn je jeden, stlačený, skoro tříhranný, dlouhý, ostatní postranní širší a plošší, 3 horní z nich jsou široké, 2 spodní užší; květy zřetelně trubkovité, okvětní lístky čárkovité, špičaté."
Německý komentář: "Menší exempláře jsou téměř široce kulaté; největší kvetoucí originální exemplář je dole poněkud protáhlý, má ale polokulovitou hlavu o průměru 3 palců. Tato je jako u všech k této skupině patřících mnohožeberná, s plátovitými, k sobě stlačenými, zvlněnými, sem a tam vybočenými, ostrohrannými žebry s tupými brázdami. Barva těla "hraje" trochu do modrozelena. Temeno je poměrně hluboce vpadlé, s ne příliš hustým vytrněním. Areoly, které Jsou na bocích poněkud od sebe vzdáleny a na temeni jsou natěsnány, jsou ve směru nahoru poněkud prodlouženy, mají pouze v mládí bělavou plst, ve stáří jsou téměř holé a prohloubené. Z těchto areol vyrůstá 6 bílých, na špici poněkud hnědavých trnů, z nichž 5 je kolem jako okrajové a šestý stojí ve středu. Tento střední trn je nejdelší, 1,5 palce dlouhý, stlačený nebo skoro tříhranný, není podél špice, ale dovnitř zahnutý; postranní trny jsou všechny ploché, třikrát až čtyřikrát kratší jako střední; 3 horní z nich jsou asi ? až l palec dlouhé, širší a plošší jak střední trn, oba spodní jsou poněkud kratší, asi poloviční šířky a ještě užší jak střední trn. Květy vystupují ze středu temene, a sice ze středu zde umístěných trnů, jsou ale jimi jen málo obklopeny; jejich délka je 1,5 palce. Kalich má přes půl palce dlouhou trubku a sestává ze stříškovitě přes sebe ležících, vejčitých, krátce zašpičatělých, karmínově červených, uprostřed červenopurpurových, na okrajích bělavě kožnatých vnějších okvětních lístků. Vnitřní lístky jsou početné, přes 20, šikmo vztyčené tak, že v největším rozkvětu má květ trychtýřovitý vzhled, jsou asi 9 - 10 čárek dlouhé, přesně čárkovité, jen nahoře vybíhající do špičky, čistě karmínově červené barvy. Tyčinky jsou poloviční délky jak vnitřní okvětní lístky, mají červené nitky a žluté prašníky. Čnělka není delší jak nitky a je bílá; 5 blizen je tenkých, čárkovitých, žlutých. Tento druh stojí nejblíže E. obvallatus DC. a E. lancifer Dietr., liší se však od nich počtem a tvarem trnů a květy."
Poslední výzkumy na nalezištích prováděné J. Meyránem ukazují, že existují nejméně 3 formy E. lamellosus, které se od sebe značně liší. Uvádím proto hlavní charakteristické znaky těchto populací:
1. Rostliny mají 7 - 14 cm v průměru a rostou jednotlivě, nebo vytvářejí velké skupiny až o 15 hlavách. Mají 26 - 36 žeber. Střední trn je 18 - 50 mm dlouhý; prostřední horní trn je 11 - 37 mm, oba postranní 15 - 40 mm dlouhé. Květy jsou růžové s purpurovým středním proužkem. U Venados a Mezquititlán.
2. Populace rostoucí mezi Cadereyta a řekou Moctezuma má 25 - 54 žeber, zpravidla 7 okrajových trnů (málokdy 5 - 6), neobráží.
3. 5 km jižně Vizaron je populace, kde rostou jen solitérní rostliny, s 5 až 7 okrajovými trny a jedním středním trnem, který je 37 - 50 mm dlouhý. Květ je 42 mm dlouhý, bělavé nebo růžové barvy, s bledě purpurovým nebo jasně purpurově červeným středním proužkem.

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Podle fotografií z nalezišť a podle importovaných rostlin se jedná o druh, který silně varíruje v délce trnů, počtu žeber a v barvě květu. Živé rostliny a ani fotografie z 3. populace podle Meyrána jsem neviděl. Kromě toho u nás existuje populace rostlin z původních importů od Schmolla. Tyto rostliny mají kratší trny a květ je na okrajích téměř bílý, střední proužek je purpurový, rostliny rostou solitérně.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a sest