| Taxon
Echinofossulocactus hastatus (Hopff.) Br. et R. - The Sact, III, 111, (1922)
Echinocactus hastatus Hopff., v K. Schumann Gesamtbschr., 376, (1898).
Brittonrosea hastata (Hopff.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus hastatus (Hopff.) Berg., Kakteen, 245, (1929).
Poprvé nalézáme toto jméno v roce 1846 u Förstera (Cacteen, s. 315), ale až o více jak 50 let později byl tento druh teprve popsán v Schumannově Gesamtbeschreibung. Protože v dalších letech se objevily pochyby o správnosti Schumannova popisu, uvedu v dalším jen latinskou diagnózu původního popisu a dále pak v plném znění podrobný a precizní rozklad a popis Gürkeho z roku 1907. Tento poslední popis byl dále plně podpořen v roce 1962 Kreinzem. |
| Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "Jednoduchý, stlačený kulovitý, žeber je asi 35, poměrně tlustých, ostrých, vroubkovaných, světle zelených; okrajových trnů je 3 - 6, silných, horní jsou listovité, žluté, střední trn je jeden a je nejsilnější; květ je bílý (v německém komentáři žlutavě bílý)."
Gürke k této problematice uvádí:
"Poprvé nalézáme tento druh u Förstera - ale jen jméno spolu s varietou fulvispinus Allardt. Protože Förster tuto rostlinu sám neviděl, nemohl také žádný popis provést a proto také nebyla tato rostlina uváděna ani žádným pozdějším autorem. Až teprve Schumann ji popsal v Gesamtbeschreibung. V botanické zahradě je k dispozici jeden exemplář, kterého bylo pravděpodobně použito Schumannem při zpracování popisu. Jestliže Schumann popsal rostlinu jako žlutokvetoucí a květy stávajícího exempláře jsou fialové, pak to můžeme chápat asi tak, že rostlinu neviděl kvést a barvu květu uvedl na základě chybného ústního podání.
Latinská diagnóza: "Jednoduchý, stlačený, kulovitý, žeber je 27 - 35, poměrně tlustých, ostrých, vroubkovaných; okrajových trnů je 7, horní 3 jsou rovné a delší, 4 Spodní jsou kratší; střední trn je l, je dlouhý, mohutný; květy fialové, trubka dvakrát tak dlouhá jak široká."
Německý komentář: "Tělo jednoduché, nízce stlačené, kulovité, na temeni vpadlé a zahalené do silných trnů, tmavě zelené, až 10 cm vysoké a 8 cm široké (podle Schumanna 12 cm). Žeber je 27 (podle Schumanna až 35), poměrně tlustých a ne příliš ostrohranných, oddělených ostrými brázdami, asi l cm vysokých. Areoly až 3 cm od sebe na stejném žebru vzdáleny, tupě tříhranné, 5 mm (podle Sch. 8 mm) dlouhé, se žlutavě bílou vlnou - plstí, později holé. Okrajových trnů je 7; prostřední horní je 12 - 18 mm dlouhý, plochý, ale u základu nejvýše jen 1,5 mm široký, poněkud rovný; oba sousední směřují šikmo vzhůru, jsou stejně dlouhé a široké, ale až 23 mm dlouhé; 4 spodní trny, z nichž jeden pár je vodorovný a jeden šikmo směřuje dolů, jsou 10 mm dlouhé, šídlovité; někdy ze 7 trnů chybí prostřední horní nebo jeden pár ze spodních trnů. Střední trn je jeden a je až 4 cm dlouhý, seshora dolů poněkud stlačený, ale ne listovitý, přímo vyčnívající nebo mírně zahnutý směrem nahoru, velmi silný a pichlavý. Všechny trny jsou světle jantarově žluté, s poněkud tmavší špicí, později zešednou a lehce píchají. Květů je mnoho poblíž temene; jejich celková délka je 32 mm. Trubka je 13 až 15 nim dlouhá, 6 mm v průměru, hustě posetá šupinami. Šupiny jsou červeno hnědé, s velmi širokými, světle zelenými až skoro bílými okraji a s krátkou špičkou; nejspodnější jsou široce trojhranné, 3 mm dlouhé a stejně tak široké; horní jsou více podlouhlé, až 5 mm dlouhé a 4 mm široké. Okvětí je ploše rozestřené, skoro ve tvaru kola. Vnější okvětní lístky jsou vejčité, se širokými, bílými, průsvitnými a jemně zoubkovanými okraji, zřetelně zašpičatělé, až 10 mm dlouhé a 7 mm široké, tmavě fialové; vnitřní okvětní lístky jsou kopinaté, až 17 mm dlouhé a 3 mm široké, špičaté, červenofialové, u špičky tmavší, na okrajích světlejší. Tyčinky jsou velmi početné; nitky bílé, 7 - 9 mm dlouhé; prašníky jsou skoro kulovité, sírově žluté. Semeník je 2 až 3 mm dlouhý, 3 - 4 mm široký. Čnělka je 24 mm dlouhá, celá světle růžová. Blizna má 9 laloků, citrónově žlutých, 3 - 4 mm dlouhých. Semena (podle Sch.) jsou 1,5 mm dlouhá, obráceně vejčitá, hnědavě šedá, poněkud do zelena, slabě lesklá, jemně hrubě tečkovaná. Mexiko, stát Hidalgo, sev. Pachuca u Meztitlan (Mathson)."
Krainz ve svém díle přináší vyobrazení divoké rostliny u F. Schmolla v Mexiku a má tyto poznámky ke Gürkeho popisu:
"- tělo jednoduché, později od základu odnožující;
- plod je v konečném stádiu suchá, u základu odpadávající a jen bílými úzkými šupinami pokrytá bobule. Semena jsou opačně vejčitá, 1,5 mm dlouhá, s bazálním, silně prohloubeným hilem a uzavřenou mikropylární jamkou. Těsta je hnědošedá až zelenavá, slabě lesklá a síťovaná."
|