Taxon
Echinofossulocactus grandicornis (Lem.) Br. et R. - The. Cact., III, 114, (1922)
Echinocactus grandicornis Lem., Cact. Gen. Nov. 2 Sp., 30, (1839).
Echinocactus grandicornis fulvispinus SD.
Echinocactus grandicornis nigrispinus Lab.
Brittonrosea grandicornis (Lem.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus grandicornis (Lem.) Berg., Kakteen, 249, (1929).

Popis
Původní latinský popis:
Diagnóza: "Kulovitý, modrozelený, trny dlouhé, vzhůru vztyčené, vícehranné; žebra stlačená, hranatá, početná; areoly jsou daleko od sebe vzdáleny, s vlnou, starší holé; trnů je 9; prostřední horní je vztyčený, robustní, tlustý, široký; dva postranní jsou méně robustní, poněkud kratší, téměř kulaté, postavené jako rohy; ostatní jsou jakoby paprskovitě dolů směřující, mnohem menší, jemnější; všechny tuhé, mohutné, v mládí žlutavé, potom popelavě šedé.
Komentář: 34 žeber je stlačených, zvlněných, ostrých; areoly jsou od sebe na stejném žebru velmi vzdáleny, pokryté trochou plsti, hnědavé, brzy holé, nahoře poněkud podlouhlé. Trnů je 9; tři horní jsou vztyčené, téměř kolmé, tuhé, robustní: prostřední horní je vyčnívající, širší, zploštělý, velmi silný, slabě příčně kroužený, 1,5 až l ? čárky široký, 2 palce a víc dlouhý, z jeho základny vyrůstají 2 postranní horní trny, které jsou rohovitě zahnuté, poněkud válcovité, šídlovité, 14 - 17 čárek dlouhé (u mladších rostlin 8 - 10 čárek); za horními trny bývají skryty ještě dva malé okrajové trny, 2 - 3 čárky dlouhé, které často chybí (jeden nebo oba); čtyři spodní trny směřují dolů, jsou šídlovité, přitlačené k tělu rostliny, rovné nebo poněkud zahnuté, 3 až 3? čárky dlouhé; všechny jsou purpurově černé, později tmavě popelavě šedé, v mládí žlutavé, na špici tmavší, nestejné a silné. Rostlina se vyznačuje silnými trny a je 2,5 palce vysoká a skoro 3 palce široká. Liší se dostatečně tvarem, postavením, počtem a barvou trnů od ostatních (včetně variet). Vlast Mexiko."
Květ poprvé popsal Schumann, bohužel jeho údaje jsou nepřesné, protože v latinském popisu je uvedeno "květy bílopurpurové" a v německém komentáři "bílý s hnědým středním proužkem". Oba údaje možno nalézt i u Tiegela.

Variety

Výskyt

Pěstování

Poznámky
Počet, barva, délka a šířka horních trnů ukazuje, že se jedná o formu E. dichroacanthus. Údaj Schumannův o barvě květu je nejasný a nelze jej brát za bernou minci. J. Meyrán považuje daný "druh" za varietu E. pentacanthus a ještě více za E. dichroacanthus. Barevná variabilita horních trnů, která byla v dávné minulosti důvodem pro popsání několika variet tohoto "druhu", odpovídá barevné variabilitě trnů E. dichroacanthus.

Literatura

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence