| Taxon
Echinofossulocactus gladiatus v. carneus C. Schmoll, n. subn. - C. S. J. Amer., 6, 3, 37, (1934)
Echinocactus carneus Whitm. n. n., C. S. J. Amer., 5, 12, 589, (1934).
Stenocactus carneus - jméno v katalogu F. Schmoll (1947). |
| Popis
Platný popis nebyl zveřejněn. Rostliny v našich sbírkách pocházejí od Schmolla a odpovídají tomuto popisu:
Tělo je polokulovité, temeno vpadlé se špinavě bílou až nahnědlou vlnou, asi 12 cm vysoké a 10 cm široké, trávově zelené. Má 48 velmi tenkých, zvlněných a u areol zesílených žeber, s jednou areolou na žebru. Počet žeber se stářím roste. Žebra jsou ve svém průběhu asi 5 cm směrem dolů od areoly přerušena a jako pokračování se vytváří další žebro s novou areolou. Areoly jsou vejčité, na temeni 0,8 - l cm velké, se špinavě bílou až nahnědlou vlnou, která postupně mizí. Okrajových trnů je 8 - 10, přičemž 1 - 2 nejkratší (3 až 5 mm dlouhé) Jsou v horní části areoly, další 1 - 2 páry jsou nejdelší (cca 1,6 - 2 cm dlouhé) a směřují dolů. Všechny okrajové trny jsou špinavě bíložluté, směrem ke špici tmavší. Na některých areolách mohou jednotlivé trny nebo celé páry trnů chybět a to i na jedné a téže rostlině. Střední trny jsou 4. Tři v horní částí areoly jsou na temeni kolmo vztyčené, na starších areolách se překlápějí směrem dolů, takže nakonec jsou téměř vodorovné. Jsou cca 2 cm dlouhé, u základu 1,2 mm široké. Centrální střední trn je 3,5 i více centimetrů dlouhý, u základu 1,2 mm široký, vyčnívající. Všechny střední trny jsou velmi tuhé, hrubé, u základu mírně zploštělé, hnědočervené, na mladých areolách od spodku žluté, střed růžový, horní část je masitě červená, špice tmavě hnědá. Květ je asi 3 - 3,5 cm široký, mléčně bílý s výrazným červeným středním proužkem. Semena jsou cca 1,1 mm velká, hnědočerná. Naleziště neznámé. Mexiko. |