Název
Echinofossulocactus gladiatus (Lk. et O.) Lawr.
 

Taxon
Echinofossulocactus gladiatus (Lk. et O.) Lawr. - London Gard. Mag., 17, 317, (1841)
Echinocactus gladiatus Lk. et O., Verh. Ver. Beförd. Gartbau., 3, 426, (1827).
Brittonrosea gladiata (Lk. et O.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Melocactus gladiatus Lk. et O.
Echinocactus gladiatus ruficeps Lem. - Echinocactus gladiatus intermedius Lem.

 

Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "Tělo podlouhle vejčité, poněkud modrozelené, 14 - 22 tupých žeber; 10 trnů, prostřední 3 jsou větší, ploše stlačené, dlouhé; střední trn je vzpřímený, okrajové trny jsou rozestřené. Tělo je 5 palců dlouhé a 4 palce široké (obrázek podle malého exempláře). Žebra nápadná, často stlačená, brázdy úzké. Nejdelší trn je až 2 pálce dlouhý, všechny jsou šedavé. Temeno je zploštělé, trny natěsnané."
Německý komentář doplňuje latinský text jen o údaj, že žebra mají zřetelné výčnělky a vtlačeniny na stranách.
Původní popis byl proveden podle zcela nevyvinuté rostliny, která navíc ještě nebyla ve vzrůstu. Popisy dalších autorů hovoří o rostlinách s daleko větším počtem žeber a s horními trny a středním trnem červenohnědé barvy, později šedé. Schumann zaměnil daný druh za E. sulphureus. Celou historii E. gladiatus popisuje podrobně M. Gürke v Monatschrift für Kakteenkunde, 17, 6, 81, (1907). Tento rozsáhlý elaborát nelze v daných podmínkách celý zveřejnit a jsem nucen se omezit jen na popisnou část. Proto je rovněž vynechána Gürkeho latinská diagnóza a uvádím jen německý komentář, který je rozšířením latinského popisu:
"Tělo kyjovité, lehce obrážející, se skoro plochým temenem, které může být i prohloubeno a poněkud pokryto vlnou, až 15 cm vysoké a 7 cm široké, tmavě modrozelené, ve směru dolů přecházející do modravě zelené barvy. Žeber je 27 (v latinské diagnóze kolem 30 - pozn. aut.), velmi ostrých, ve spodní části silně zvlněných a někdy přerušených, nahoru s poněkud rovnějším průběhem, asi l cm vysokých, oddělených úzkými brázdami. Areoly jsou od sebe 4 až 5 cm vzdáleny, jsou kulaté nebo nepravidelného obrysu a směrem nahoru poněkud prodloužené, 3 až 4 mm v průměru, s velmi krátkou, hustou bílou nebo žlutavou plstí - vinou, nakonec holé. Okrajových trnů je 5 - 7; z 5 trnů, které jsou vždy, je prostřední horní čárkovitě kopinatý, plochý, s podélným kýlem, šikmo vzhůru směřující, ploše zakřivený, až 2 cm dlouhý, zašpičatělý, většinou u špičky se 2 tenkými zoubky na bocích tak, že trn vypadá jako trojzubý; oba postranní jsou rovněž ploché, ale užší než prostřední; jsou 16 - 18 mm dlouhé a jen l mm široké, ploše zahnuté; oba spodní trny směřují dolů, jsou mnohem kratší než horní trny, jen 6 až 8 mm dlouhé a šídlovité; kromě těchto 5 pravidelných trnů jsou ještě často za horními trny l až 2 malé, 6 - 8 mm dlouhé, poměrně rovné, mnohdy ploché trny, které většinou na starších areolách zmizí. Střední trn je jeden, delší než okrajové trny, až 25 mm dlouhý a rovný, 3 - 4hranný, vodorovně vyčnívající. Všechny trny jsou ve vzrůstu světle žluté, prosvítající, nahoře tmavší a skoro hnědavé, ale vzácněji i se zřetelně tmavší špičkou, později zešednou. Květů je hodně ze středu temene; jejich celková délka je 27 až 30 mm. Trubka je krátká a tlustá, 8 mm dlouhá a 10 mm široká, hustě posázená šupinami. Spodní šupiny jsou kulatě tříhranné, krátce zašpičatělé, hnědočervené se širokým bílým a prosvítajícím okrajem, který je jemně roztřepený a je poměrně zvlněný, 2 mm dlouhé a 3 mm široké, horní šupiny jsou více vejčité a mají zelenou špici, jsou až 10 mm dlouhé a 7 mm široké a více karmínově červené. Okvětí je široce trychtýřovité, v největším průřezu až 4 cm široké. Okvětní lístky jsou kopinaté, 14 až 15 mm dlouhé a 4 až 5 mm široké, zašpičatělé, červenofialové, na okraji světlejší. Tyčinky jsou velmi početné, vyrůstající z báze okvětí. Nitky jsou 5 mm dlouhé, u základu žlutobílé, směrem nahoru červenofialové. Prašníky jsou podlouhlé, asi l mm dlouhé, světle žluté. Semeník je 4 mm dlouhý a 7 mm široký. Čnělka je 18 až 19 mm dlouhá, velmi silná, jemně růžovočervená. 8 blizen je světle žlutých, 5 mm dlouhých. Naleziště: Mineral del Monte (Ehrenberg), dříve také zaslán Deppem a Schiedem."

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Rostliny u nás pěstované pocházejí od Schmolla a plně odpovídají popisu p. Gürke. Počet okrajových trnů se stářím rostlin klesá z 9 na 7 až 5, počet žeber naopak se stářím stoupá, ze cca 20 na 34 až 40. Horní okrajové trny a střední trn jsou nejprve červenohnědé a na špici tmavší, později zešednou. To odpovídá i údajům Salm Dycka, Rümplera a Tiegla. Nebyl dlouhá léta znovu nalezen.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a jedna