| Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "Tělo podlouhle vejčité, poněkud modrozelené, 14 - 22 tupých žeber; 10 trnů, prostřední 3 jsou větší, ploše stlačené, dlouhé; střední trn je vzpřímený, okrajové trny jsou rozestřené. Tělo je 5 palců dlouhé a 4 palce široké (obrázek podle malého exempláře). Žebra nápadná, často stlačená, brázdy úzké. Nejdelší trn je až 2 pálce dlouhý, všechny jsou šedavé. Temeno je zploštělé, trny natěsnané."
Německý komentář doplňuje latinský text jen o údaj, že žebra mají zřetelné výčnělky a vtlačeniny na stranách.
Původní popis byl proveden podle zcela nevyvinuté rostliny, která navíc ještě nebyla ve vzrůstu. Popisy dalších autorů hovoří o rostlinách s daleko větším počtem žeber a s horními trny a středním trnem červenohnědé barvy, později šedé. Schumann zaměnil daný druh za E. sulphureus. Celou historii E. gladiatus popisuje podrobně M. Gürke v Monatschrift für Kakteenkunde, 17, 6, 81, (1907). Tento rozsáhlý elaborát nelze v daných podmínkách celý zveřejnit a jsem nucen se omezit jen na popisnou část. Proto je rovněž vynechána Gürkeho latinská diagnóza a uvádím jen německý komentář, který je rozšířením latinského popisu:
"Tělo kyjovité, lehce obrážející, se skoro plochým temenem, které může být i prohloubeno a poněkud pokryto vlnou, až 15 cm vysoké a 7 cm široké, tmavě modrozelené, ve směru dolů přecházející do modravě zelené barvy. Žeber je 27 (v latinské diagnóze kolem 30 - pozn. aut.), velmi ostrých, ve spodní části silně zvlněných a někdy přerušených, nahoru s poněkud rovnějším průběhem, asi l cm vysokých, oddělených úzkými brázdami. Areoly jsou od sebe 4 až 5 cm vzdáleny, jsou kulaté nebo nepravidelného obrysu a směrem nahoru poněkud prodloužené, 3 až 4 mm v průměru, s velmi krátkou, hustou bílou nebo žlutavou plstí - vinou, nakonec holé. Okrajových trnů je 5 - 7; z 5 trnů, které jsou vždy, je prostřední horní čárkovitě kopinatý, plochý, s podélným kýlem, šikmo vzhůru směřující, ploše zakřivený, až 2 cm dlouhý, zašpičatělý, většinou u špičky se 2 tenkými zoubky na bocích tak, že trn vypadá jako trojzubý; oba postranní jsou rovněž ploché, ale užší než prostřední; jsou 16 - 18 mm dlouhé a jen l mm široké, ploše zahnuté; oba spodní trny směřují dolů, jsou mnohem kratší než horní trny, jen 6 až 8 mm dlouhé a šídlovité; kromě těchto 5 pravidelných trnů jsou ještě často za horními trny l až 2 malé, 6 - 8 mm dlouhé, poměrně rovné, mnohdy ploché trny, které většinou na starších areolách zmizí. Střední trn je jeden, delší než okrajové trny, až 25 mm dlouhý a rovný, 3 - 4hranný, vodorovně vyčnívající. Všechny trny jsou ve vzrůstu světle žluté, prosvítající, nahoře tmavší a skoro hnědavé, ale vzácněji i se zřetelně tmavší špičkou, později zešednou. Květů je hodně ze středu temene; jejich celková délka je 27 až 30 mm. Trubka je krátká a tlustá, 8 mm dlouhá a 10 mm široká, hustě posázená šupinami. Spodní šupiny jsou kulatě tříhranné, krátce zašpičatělé, hnědočervené se širokým bílým a prosvítajícím okrajem, který je jemně roztřepený a je poměrně zvlněný, 2 mm dlouhé a 3 mm široké, horní šupiny jsou více vejčité a mají zelenou špici, jsou až 10 mm dlouhé a 7 mm široké a více karmínově červené. Okvětí je široce trychtýřovité, v největším průřezu až 4 cm široké. Okvětní lístky jsou kopinaté, 14 až 15 mm dlouhé a 4 až 5 mm široké, zašpičatělé, červenofialové, na okraji světlejší. Tyčinky jsou velmi početné, vyrůstající z báze okvětí. Nitky jsou 5 mm dlouhé, u základu žlutobílé, směrem nahoru červenofialové. Prašníky jsou podlouhlé, asi l mm dlouhé, světle žluté. Semeník je 4 mm dlouhý a 7 mm široký. Čnělka je 18 až 19 mm dlouhá, velmi silná, jemně růžovočervená. 8 blizen je světle žlutých, 5 mm dlouhých. Naleziště: Mineral del Monte (Ehrenberg), dříve také zaslán Deppem a Schiedem." |