Název
Echinofossulocactus dichroacanthus (Mart.) Br. et R.
 

Taxon
Echinofossulocactus dichroacanthus (Mart.) Br. et R. - The Cact., III, 117, (1922)
Echinocactus dichroacanthus Mart, Pfeif., En. Cact., 62, (1837).
E. dichroacanthus spinosior Monv.
Brittonrosea dichroacantha (Mart.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus dichroacanthus (Mart.) Berg., Kakteen, 249, (1929).

 

Popis
Původní německý popis:
"Vejčitý, tmavě zelený, mnohožeberný; temeno pupkovité; brázdy ostré; žebra (32) jsou pergamenovitě ostrá, nepravidelně zkadeřená; areoly jsou daleko od sebe vzdáleny, nepravidelně rozptýleny, oválné s bílou plstí; trny jsou tuhé, rovné, horní 3 jsou vztyčené, červenopurpurově červené, spodní 4 - 6 jsou kratší, slabší, průsvitně bílé. V Mnichovské zahradě jsou rostliny 6 palců vysoké a mají 4 palce v průměru. Horní trny jsou jeden palec dlouhé a u základu 1,5 čárky široké, spodní jsou 4 - 6 čárek dlouhé. Žebra vznikají sem a tam a zase mizí, aniž by měla polštářek trnů."
V průběhu let byl popis upřesňován jednotlivými autory tak, jaký měli k dispozici živý materiál. Tiegel uvádí střední trn, "který není pravidlem, je skoro čtyřhranný, dolů zahnutý, poněkud delší jak prostřední horní trn."
Obrovská variabilita tohoto druhu je nejlépe podchycena v popisu J. Meyrána:
"Tělo kulovité, až 6 - 10 cm v průměru, temeno mírně stlačené, 34 - 58 žeber, zvlněných, se 2 - 3 a někdy se 4 areolami na žebru. 3 horní okrajové trny, prostřední je 15 - 70 mm dlouhý, plochý, vzpřímený, někdy přilehlý, 1,5 - 3 mm široký (vzácněji dole až 4 mm), oba postranní jsou kulaté, zčásti rhombického tvaru nebo mírně zploštělé, 10 - 40 mm dlouhé, 0,7 - 1,0 mm široké, žluté barvy, někdy lehce červené, příčně kroužené, špice hnědočervená, starší trny jsou šedé. Dolních okrajových trnů je 2 - 5, někdy 6, jsou jehlovité až poněkud šídlovité, 4 - 12 mm dlouhé, bílé. Někdy jsou velmi vzácně ještě 1 - 2 dodatečné trny v horní části areoly. Květy jsou široce trychtýřovité, 18 - 20 mm dlouhé, trubka je krátká, zelená, trojúhelníkovité až vejčité šupiny, kraje bělavé se zeleným proužkem. Okvětní lístky jsou kopinaté, okraje bílé, střední proužek je purpurový až růžový, někdy velmi tenký nebo chybí, prašníky jsou bělavé, čnělka růžová, osmiklanná blizna je bledě růžová nebo žlutá. Roste ve státech S. L. P., Zacatecas a Hidalgo."
Rostliny, které mám asi z 10 nalezišť odpovídají vcelku shora uvedenému popisu J. Meyrána. Mezi nimi jsou i formy s téměř černými trny a zdá se, že barevný rozsah bude větší jak udává Meyrán. U San Roberto a Los Pinos byly nelezeny formy s až 10 cm dlouhými trny. Na jednom nalezišti byly sbírány rostliny jak bez středního trnu, tak i se středním trnem. Střední trn je v daném případě cca 3,5 cm dlouhý a u základu 3 mm široký, dole je v průřezu čtyřhranný, tupý a obloukovitě dolů zahnutý.

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Jedná se o velice variabilní druh, který podle posledních nálezů může mít velmi vzácně i střední trn. V mnoha případech je velmi podobný (nebo asi totožný) s E. pentacanthus nebo E. violaciflorus. Horní trny mohou být vztyčené nebo přilehlé, což značně komplikuje situaci. K němu patří i rostliny, které u nás byly původně rozšiřovány jako E. lamellosus a později jako E. phyllacanthus sp. s bílým květem a červenofialovým středním proužkem. Poslední nálezy ukazují, že co se týče barvy a délky trnů nebylo řečeno ještě poslední slovo.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a jedna