Název
PARODIA WEBWRIANA Brandt
 

Taxon
Parodia weberiana Brandt, Kakt. und and. Sukk., 206-207, 1969
Nazvána jménem dr.Alberta Webera, který v r.1896 popsal první a typovou rostlinu pozdějšího rodu Parodia - Echinocactus microspermus.

 

Popis
Tělo
kulovité, světle zelené, asi 70 mm vysoké, 100 mm v průměru; temeno zcela bez zřetelné vlny; 21 žeber se rozpadá do spirálovitých bradavek; areoly malé, oválné a stěží 3 mm velké, chybí na nich téměř jakákoliv vlna, jsou pouze pokryty asi 0,5 mm dlouhými, sotva patrnými chloupky. Okrajových trnů 15, až 10 mm dlouhých, tenkých, nažloutlých; čtyři středové trny, tři horní směřují vzhůru, jsou až 12 mm dlouhé, tenké, rovné, světle hnědé, u báze světlejší, ke špičce tmavší; čtvrtý trn je nejsilnější, odstává, je asi 15 mm dlouhý, tmavší a vždy háčkovitý.
Květ
zlatožlutý, 50 mm v průměru, široce otevřený, okvětní lístky až 4 mm široké;tyčinky zlatožluté, čnělka a bliznové laloky bílé; perikarpel hnědorůžový, 4 mm v průměru, s jednotlivými, až 1 mm dlouhými chloupky; poupě až do výšky 10 mm bez jakékoliv zřetelné vlny, hladké, světle zelené; květní trubka hnědorůžová, šupiny zelené; vedle hnědých štětin z jejich paždí vyrůstají jen zcela krátké, sotva patrné bílé chloupky, stěží 1 mm dlouhé.
Plod
nahnědlý, oválný, tenkostěnný, 5 mm vysoký, s krátkými chloupky.
Semena
kulatá, 0,3 mm velká, s hladkou nahnědlou testou.

 

Variety
Od značně nepřehledných drobnosemenných parodií se tento druh výrazně odlišuje chybějící vlnou na areolách i na květní trubce, jakož i holým zeleným poupětem. Na trh byly uvedené rostliny dány firmou Uhlig pod názvem P.formosa - var.roseiflora. Brandt poznal, že jde o nový druh a uveřejnil jeho popis bez bližšího určení lokality. Již v prvních zásilkách, které přišly do Evropy, byly velmi variabilní exempláře. Všem sice chyběla vlna na areolách i na květní trubce, ale vedle čistě zlatožlutých květů se vyskytovaly květy oranžové, květy s červeným jícnem, lososově rumělkové i světle červené. Posléze zmíněné rostliny mají i poupě růžové či načervenalé, ale vždy holé. Také trny jsou variabilní v počtu (až 20 okrajových), v barvě (zlatožluté až tmavohnědé) i tvaru (3 středové háčky). Jako samostatné variety či formy zatím nebyly popsány.

 

Výskyt
P.weberiana roste v severní Argentině, v jižní části provincie Salta při hranici s Tucumánem. V údolí říčky Rio Grande de Sauce vytváří mezi El Porterillo a Los Sauces na úseku asi 35 km větší počet relativně samostatných populací. V jižní části údolí, kde je bujná vegetace a téměř subtropické podnebí, kvetou rostliny žlutě až zlatožlutě. Vyrůstají z mechu a v přírodě mají velmi plochý tvar. Jak stoupá silnice výše, vegetace se stává suchomilnější, v květech přibývá tónů a nejvýše položené lokality mají květy oranžově červené (p.weberiana var.roseiflora nom. nud.). Není vyloučeno, že po bližším studiu naleziště i dalších generací ve sbírkách nabudou dílčí populace své vlastní taxonomické hodnoty.

 

Pěstování
P.weberiana je velmi vděčná rostlina, kterou lze vřele doporučit i začínajícím kaktusářům. Rychle a dobře roste, ochotně kvete velkými zlatožlutými kyticemi, které se objevují s krátkými přestávkami po celé léto. Nedoporučuje se navzájem sprašovat rozdílné exempláře tohoto okruhu, jejichž zařazení není vyřešeno, a které se vyskytují pod různými obchodními názvy i polními čísly (P.weberiana var. roseiflora, P.pseudoweberiana, P.sp.higueritas, P.sp.P 247, L 471, DH 114 aj.). Mohly by tak vznikat nežádoucí hybridy.

 

Poznámky
Z popsaných druhů stojí k P.weberiana nejblíže P.weberioides Brandt, lišící se především větším počtem (7) středových trnů, které jsou hnědé a 20-30 mm dlouhé; šupiny na květní trubce jsou delší a růžové. Blízká je i P.herzogii Rausch. Ta má ale 20-24 okrajových trnů, středové jsou delší, až 50 mm; květ zlatožlutý až oranžový.

 

Literatura
Hummel U., osobní korespondence, 1986
Schütz B., Kaktusy 73, 9 : 105, 1973
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 32 : 219-220, 1981
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 35 : 57, 1984

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karela Crkala.
Autor snímku fotografoval rostliny ve své sbírce v Pardubicích.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a devet