Název
Echinofossulocactus crispatus (DC.) Lawr.
 

Taxon
Echinofossulocactus crispatus (DC.) Lawr. - Loudon Gard. Mag., 17, 317, (1841)
Echinocactus crispatus DR., Prodr., 3, 461, (1828).
Brittonrosea crispata (DC.) Speg., Brev. Not. Cact., 11, (1923).
Stenocactus crispatus (DC.) Berg., Kakteen, 248, (1929).
Echinocactus crispatus anfractuosus Hort.
Echinocactus crispatus cristatus Hort.
Echinocactus crispatus Foersteri Hort.
Echinocactus crispatus horridus DC.
Echinocactus crispatus pentagonus Hort.
Echinocactus crispatus stenogonus Hort.
Echinocactus stenogonus ?

 

Popis
Původní latinský popis:
"Oválný, temeno stlačené, trochu pupkovité. Žebra v kolmém směru zvlněná, kadeřavá, hrbolatá; trny chumáčkovité, tuhé, nestejné, rovné. Cactus crispatus Fl. Mex. Ined. ic. Květy na temeni těla, obecně v malém počtu, purpurové, vnější okvětní lístky hustě taškovitě uspořádány; vnitřní okvětní lístky ve dvou řadách, čárkovitě podlouhlé, špičaté."
Uvedený popis je zcela nedostatečný a umožňoval široký výklad následovníkům. Většinou se udávalo 30 - 60 žeber, Pfeiffer a Förster udávají, že střední trn chybí. Nejdůležitější údaj v původním popisu je údaj o malém květu, podle kterého je možné E. crispatus odlišit od ostatních druhů. V klasickém nákresu reprodukovaném Britonem a Rosem je ukázána rostlina se středním trnem na každé areole, střední trn je více či méně zahnutý. Tiegel udává, že střední trn trčí kupředu, je skoro kulatý, vzácněji hranatý, až 4 cm dlouhý. Udává, že E. crispatus má typicky 8 trnů, 7 okrajových a l střední. K nim u mnoha exemplářů přistupují ještě 2 - 3 trny, patřící v podstatě k okrajovým trnům. V široké variabilitě druhu to pak znamená, že 3 horní okrajové trny je možno považovat za střední tak, jako to uvádí Meyrán, který shrnul své mnohaleté zkušenosti z nalezišť do tohoto popisu:
"Tělo vejčité až polokulovité, 8 - 12 cm široké; žeber je 34 - 56, zvlněných, se 2 - 3 areolami na žebru. Střední trny jsou 4, někdy 3, prostřední horní je 18 - 50 mm dlouhý (převážně 25 mm), 1,5 - 3 mm široký, zploštělý. Oba postranní trny jsou 9 - 40 mm dlouhé, l mm široké, mírně zploštělé. Spodní centrální trn je 12 - 40 mm dlouhý, 1 - 1,5 mm široký, přímý nebo zahnutý směrem dolů, žluté barvy s hnědočervenou špicí až hnědou. Okrajových trnů je 4 - 6, někdy pouze 2 a někdy ještě navíc l - 2 v horní části areoly, 5 - 10 mm dlouhé, tenké, jehlovité, bílé. Květy jsou široce trychtýřovité, 15 - 20 mm dlouhé. Trubka je krátká s vejčitými šupinami, bílými se zeleným až hnědočerveným středním proužkem. Okvětní lístky jsou kopinaté, podlouhle špičaté, vnější se širokým hnědě purpurovým středním proužkem, vnitřní jsou bílé s purpurovým až růžovým středním proužkem, někdy velmi slabým. Prašníky jsou bílé, čnělka červená, sedmiklanná blizna je bělavá."
Jako naleziště udává Meyrán Pachuquilla Zempoala v Hidalgu, s výběžkem až jižně od Texcoco ve státě Mexiko. Poblíž Caňada Morelos v Puebla je generace s větším počtem žeber (55 - 74) a tmavší hnědočervenou barvou středních trnů. Rostliny byly dále sbírány ve státě Oaxaca (Coixtlahuaca a Concepción).

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Jedná se o velmi variabilní druh blízký E. lamellosus, případně E. obvallatus. E. lamellosus má střední trn přímý a květ dlouhý 3,5 - 4 cm, E. obvallatus má květ 2,5 - 3 cm dlouhý. Rostliny pěstované u nás odpovídají upřesněnému popisu J. Meyrána.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm