|
Dovolte mi podělit se s čtenáři o výsledky snažení
o volnou kulturu zimovzdorných kaktusů. Za poslední roky výrazně
přibývá na naší skalce kulovitých kaktusů, které ukazují svoji
schopnost růst i v našich klimatických podmínkách. Neustálé
přestavby skalek a rozšiřování našeho experimentu probíhá již od
roku 2007.
Ačkoli již mám téměř všechny opuncie vystěhovány na okraje skalky,
které se neplejí (přání mé manželky a hlavní odstraňovatelky
plevelů), stromkovité druhy jsou naopak dominantami našeho snažení.
V literatuře i na webech s fotografiemi skalek jsou uváděny ze
stromkovitých opuncií jako plně zimovzdorné Cylindropuntia
imbricata a Cylindropuntia whipplei. Obě rostliny u mne
prospívají, první uvedená pravidelně kolem desátého července kvete.
 |
|
Cylindropuntia imbricata - detail květu
|
 |
|
Cylindropuntia imbricata - celkový
pohled
|
 |
|
Cylindropuntia whipplei
v předjaří
|
Rostliny Cylindropuntia imbricata jsou
dominantou skalky během celého roku, je na nich velmi názorně vidět
příprava na zimu a zbavování se vody z pletiv, to je celkem názorně
vidět na následujících snímcích téže rostliny během podzimu a
v zimním čase.
 |
|
Cylindropuntia imbricata po zakrytí skalky skly
na počátku listopadu
|
 |
|
Cylindropuntia imbricata zimní svěšení stonků
|
Při zakládání skalky jsem dostal ještě jednu cylindropuncii – u ní
si nejsem jist jménem, nicméně detail s květem lze spatřit na níže
umístěném fotu. Snad jde o rostlinu Cylindropuntia kleiniae, nicméně
jist si nejsem a na internetu lze najít pod stejným názvem poměrně
rozdílné obrázky. Roste dobře, stonky jsou velmi lámavé a snadno
koření. Již po dva roky mi v červenci udělala radost květy.
V současné době se již při výšce kolem jednoho metru nevejde pod
žádné sklo, za „trest“ ji tedy na ochranu proti nepohodě pouze balím
do tkaniny, mám obavu z namrznutí.
 |
|
Cylindropuntia sp. (kleiniae?)
|
Podobný proces zbavování vody jako u opuncií je názorně vidět
i u některých mohutnějších druhů echinocereusů, na snímcích
E. triglochidiatus v různých ročních obdobích.
 |
|
Echinocereus triglochidiatus
|
Rostlinky po odstranění krytu počátkem března a tentýž trs v červnu
na vrcholu kvetení.
 |
|
Echinocereus triglochidiatus
|
Druhou základní strategií je „zalézání“ pod povrch, kdy se rostlinky
dostávají až téměř do roviny s terénem. Na dalším snímku je E. viridiflorus se semenáčkem ze samovýsevu vedle v březnu.
 |
|
Echinocereus viridiflorus
|
Stále jsem toužil po nových rodech a druzích, mé přání se mi
naplnilo díky vstřícnosti pana Miloslava Hájka z Třemošné – sezóna
kvetení kaktusů u mne díky jeho rostlinkám začíná již koncem dubna,
zahajují ji kromě pediokaktusů také sklerokaktusy a další rostlinky,
které jsou představeny na následujících snímcích.
Je s podivem, že již koncem dubna i ve venkovních podmínkách
přichází první radost z květů. Nevyhlášenou soutěž zpravidla vyhrává
miniaturní pediokaktus, sklerokaktus na dolním snímku bere stříbrnou
medaili. Vzhledem k umístění rostlin na stejném záhonu je ale nutno
poznamenat, že fakticky kvetou současně, ale vždy v posledním týdnu
v dubnu.
 |
|
Sclerocactus wrightiae HK 1336 Wayne Co Ut
|
V květnu potom nastoupí další kaktusy rodu Navajoa a
Toumaeya. Z echinocereusů
samozřejmě zahajuje kvetení zelenokvětý Echinocereus viridflorus, to
již ale bývá koncem května a přichází nejkrásnější čas června, kdy
se pustí do kvetení ostatní echinocereusy a opuncie.
Lze konstatovat, že radost z květů kaktusů trvá něco málo přes dva
měsíce, záleží ještě na konkrétním stanovišti a blízkosti skály,
která pozitivně ovlivňuje mikroklima v nejtěsnější blízkosti
rostlin. Podobně i semenáčky ze samovýsevů klíčí jen na místech, do
jisté míry chráněných, kde v první fázi klíčení a růstu nepotřebují
extrémně slunečnou a suchou polohu. Tvorbu semen pozoruji jen
u některých druhů kaktusů, opylování obstarává pouze matka příroda.
Každý rok je pochopitelně jiný, snad ještě upřesňující informaci,
zakrytí kaktusových rabátek a záhonů autoskly na zimu provádím
zpravidla na přelomu října a listopadu, odkrývám na začátku března,
občas si tedy kaktusy užijí kromě říjnových plískanic i jarní
sněhové nadílky a březnových mrazů.
Přidávám ještě trochu dat:
Písčitou původní půdu poněkud vylepšuji o zahradní zem, půdní reakce
je kyselá, rabátka se snažím stavět z místních kamenů, doplněných
o čedičové z úbočí nedalekých Doupovských hor. Klimatické podmínky
v nedalekém měřicím místě ČHMÚ v Tušimicích (cca 1 km vzdušnou čarou
severně) jsou následující:
- Nadmořská výška: 320 m nad mořem
- Průměrné roční srážky: 433 mm (léto 279 mm, zima 154 mm)
- Průměrná roční teplota: 8,6°C
- Průměrný roční sluneční osvit: 1532,6 hodin (v poslední dekádě 1683,9)
Údaje jsou čerpány z disertační práce Ing. Lenky Hájkové, sledované
období je posledních 45 let (1968 – 2012). Teplotní výkyvy se
pohybují od -23,9°C do +37,9°C, je třeba si ale uvědomit, že zejména
v horkých letních dnech je mikroklima jižně orientovaného skalního
výchozu zcela odlišné a hodnoty maximálních teplot v úrovni kaktusů
dosahují podstatně vyšších hodnot, pozitivní vliv na zdraví
rostlinek má jistě i otevřená větrná poloha.
Pokud se někdo z čtenářů rozhodne jít cestou drsného pěstování pouze
se zimním krytím, nechť mu předcházející řádky jsou inspirací a
výzvou. Ještě pro potěchu oka přidávám pár závěrečných obrázků.
 |
|
Poléhající stonek s vyrážejícími novými rostlinkami je vidět
zpravidla až u starších exemplářů.
|
 |
|
Echinocereus viridiflorus je jednou ze základních trvanlivých
rostlin,
toto je tuším ještě rostlinka od pana Ing. Chvosty.
|
 |
|
Velikost květů v poměru k velikosti těla
je zdrojem obdivu náhodných
návštěvníků.
|
 |
|
Koryfanty se mi nejlépe rozmnožují samovýsevy a podobně jako
opuncie
pravidelně vytvářejí semena.
|
|
