Ariocarpus od A do Z (3)

Tak jsme se seznámili s ariáčky z podrodu Neogomesia a Roseocactus a nyní je konečně čas představit také zástupce podrodu Ariocarpus. Abeceda velí písmeno „C“ – a jak už jsem předeslal v minulém pokračování, tento díl minisérie se bude věnovat Ariocarpus confusus.

Ariocarpus confusus PA 150 Marmolejo, Nuevo León

Napřed trochu historie: už několik desítek let zpátky se mluvilo o tajemném „červeně kvetoucím trigonusu“. Pořádně se nevědělo, odkud přesně pochází, ale tu a tam přišly v zásilkách importů i rostliny z podrodu Ariocarpus, které měly jinou než bílou či žlutou barvu květu. Ona „červená“ barva není zas tak úplně červená, je spíše růžově fialová (ale Turbinicarpus pseudopectinatus f. rubriflorus, nebo chcete-li „jarmilae“ má také tuto barvu), pravou červení se mezi severoamerickými kaktusy chlubí například echinocereusy z okruhu E. triglochidiatus. 

Ale vraťme se ke konfusáku, jak tento ariáček většina z nás familiárně nazývá. Postupem času se informace o „červeně“ kvetoucích trigonusech koncentrovaly do oblasti Aramberri (např. Říha), kde byl nakonec jejich výskyt definitivně potvrzen. Jenže ouha! Ony to zas tak úplně trigonusy nebyly. Některé vypadaly jako Ariocarpus trigonus, jiné zase jako Ariocarpus retusus (pomíjím na tomto místě zařazení jednoho jako poddruhu druhého). Nakonec se tuto zmatenou situaci snažil vyřešit svým popisem Halda, který fialově kvetoucí populace ariokarpusů (či spíše ariokarpů) z údolí Aramberri v mexickém státu Nuevo León popsal jako Ariocarpus confusus. Kupodivu zvolil přiléhavé jméno (confusus = zmatený) a ne svoje oblíbené „jarmilae“. 

Ariocarpus confusus PA 150 Marmolejo, Nuevo León

Pak začala sháňka po těchto vskutku překrásně kvetoucích ariácích a brzy se v nabídkách objevily spousty semen. Nejznámější lokality jsou uváděny, vezmu to pěkně popořadě, jak se údolím projíždí, jako La Escondida, Dolores, Aramberri, Marmolejo a Joya de Bocacelly.
Jak jsem už napsal v úvodním článku, moje láska k ariákům je absolutní a právě teď si říkám, že můj nejoblíbenější druh je asi vždycky ten, na který právě myslím. Ale přesto mám asi konfusáček v hierarchii oblíbenců posunutý trošku výše. Asi je to tím, že to není jednoduchá rostlina. Teď nemyslím pěstování, protože tato patří spíše k těm méně problémovým. Je to opravdu v jeho velké variační šíři. A týká se to jak tvaru těla, tak tvaru a hlavně barvy i umístění květu. 

Ariocarpus confusus PA 150 Marmolejo, Nuevo León

A tady bych se chtěl trošku zamyslet. Už když jsem získal první konfusáčky od Vaška Janského, které měly označení lokalit jako Aramberri, La Escondida a Marmolejo, všiml jsem si, že rostliny z jednotlivých lokalit se trošku liší a jako na potvoru mi většina vykvetla krémově bílými a nebo růžovými květy. Ta plná fialová zkrátka nikde. A k dovršení všeho, když jsem získal rostliny GM 395, objevily se i barvy žlutá a dokonce dvoubarevné květy, vždy se světlým středem a fialovými konci okvětních lístků. Mockrát jsem to diskutoval se všemi našimi cestovatelskými kapacitami, jak to v přírodě v populaci s barvou květů vypadá a jestli se rostliny s různou barvou květů neliší i v těle. On totiž ze severu zasahuje k údolí Aramberri i Ariocarpus trigonus. (Údajně – a o tom později). 

Ariocarpus confusus PA 150 a Thelocactus conothelos var. aurantiacus PA 152

Tak mě napadlo, jestli náhodou nejde o dva sympatrické druhy ariokarpusů, které rostou vedle sebe, jako například Turbinicarpus laui a T. pseudopectinatus a nevytvářejí něco na způsob T. x mombergeri. Oddělenost si udržují různou dobou kvetení a možná mají různé opylovače. To byla myšlenka, kterou jsem neustále otravoval všechny, kteří do Mexika jezdí. A odpověď byla vždy neurčitá, že to tam „rastie a kefuje sa všetko dohromady“ a ať si to tam zajedu okoukat sám. Kdo znáte moje martyrium s vízy a smolným zákazem vstupu do Mexika, víte asi, jak mi to pěnilo krev. Jo, ještě jedna věc mi ji léta pěnila: kdekdo z mých známých a příbuzných, když měl tu možnost, nechal mi zahrát od Michala Tučného „Všichni jsou už v Mexiku…“. 

Ariocarpus confusus (?) PA 169 San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Ale zpátky ke konfusáku: zkoušel jsem to řešit tím, že jsem mezi sebou sprašoval různě kvetoucí rostliny z importních semen a čekal, co z toho vypadne. Ale to přece ještě nemusí řešit problém, protože to nevylučuje bariéru specifického opylovače a navíc importní semena byla smíchána ze všech „podojených kytek“ (výraz Marťase pro sběr semen). Tak jsem prosil každou výpravu, ať mi dloubnou pár semínek a označí je barvou květu mateřské rostliny. Těch slibů jsem získal vcelku dost, žel žádné semínko. Nakonec jsem se za Velkou louži dostal a jedním ze dvou hlavních cílů bylo prozkoumání Ariocarpus confusus.

Ariocarpus confusus (?) PA 169 San Rafael de los Cortez, Nuevo León

25. října jsme ráno vyrazili z Dr. Arroyo na sever. Dopoledne jsme zastavili na známém 90. km a dopoledne se kochali T. pseudopectinatus, G. subterraneus, P. strobiliformis a dalšími poklady. Bylo na tuto dobu dost horko, teploměr ukazoval přes 36 st. C a oba dva jsme se s Marťasem pěkně připálili. Na křižovatku La Escondida jsme se dostali někdy po poledni, zastavili jsme na spojovačce na Aramberri v místech, kde se z planiny zvedaly první kopce vlevo. Od Vojty Myšáka jsem měl informaci, že konfusáky pozoroval vpravo od cesty a že jsou shodné s GM 395. My jsme se vydali na levou stranu a postupovali jsme podél cesty terénem směrem k Aramberri. 

Ariocarpus confusus (?) PA 169 rostliny na svislé skalní stěně

Cestou našel Marťas krásnou populaci Thelocactus conothelos, pravděpodobně var. auranticacus, která byla spíše ve vyšších partiích, já šel níže, spíše v části, kde se terén lámal do většího svahu. Postupovali jsme ke známé kokalitě, na kterou jsme měli GPS a byla asi 1,5 km před námi. Šlo mi o to, najít okraj populace. A skutečně jsme je asi po půl kilometru od zaparkovaného auta našli. A zrovna, když jsem se skláněl nad prvním konfusáčkem a pinzetou mu otevíral poupě, abych zjistil barvu květu, slyším Marťase ať dám bacha, že jde s policajtem. Překvapil Martina přímo v terénu, byl v béžovém maskáči, s rychlopalnou puškou a prstem na spoušti, který nepřipouštěl diskusi. Už jsme nějakou zkušenost s policií i armádou měli a bylo to vždy korektní a s úsměvem, tak jsme byli v klidu, navíc jsme byli „čistí“. 

Lokalita Ariocarpus confusus (?) PA 169 San Rafael de los Cortez, Nuevo León

Po příchodu na cestu nás hlídka zaskočila vyloženou nevraživostí. Musel jsem ukázat všechny fotky ve foťáku, Martin vyklopit naditou kapsu. Naštěstí z ní vypadla jen plechovka piva. Ukázali jsme doklady a mysleli si, že je jako vždycky po všem, ale nebylo. Policisté neustále blábolili něco o peyote a my je přesvědčovali, že jen fotíme. Pak jsme se chtěli vrátit zpátky do terénu, ale to nám zakázali a museli jsme po cestě jít k autu. Bylo to nějakých sedm set metrů. A policejní auto jelo krokem za námi. S blížícím se autem narůstala naše nervozita, protože jako úplní zelenáči jsme neměli v autě zrovna všechno uklizené. Naštěstí po překonání cca tří čtvrtin vzdálenosti nás policejní eskorta opustila a my se usadili v autě a ujížděli z horké lokality. Mně to otrávilo hodně náladu a ani další pivka mi ji nespravila. Jeli jsme údolím co nejdále a dorazili jsme na lokalitu před Marmolejo.

Ariocarpus confusus PA 150 Marmolejo, Nuevo León

Konfusáčky jsme našli rychle, ale zase jen s poupaty. Zato jsme viděli kvést Echinocactus platyacanthus. Marťas hledal Thelocactus conothelos var. aurantiacus a Stenocactus erectocentrus. Na lokalitě jsme byli až do soumraku a až na zpáteční cestě jsme v záři reflektorů spatřili telokaktusy. Přespali jsme v pěkném hotelu na náměstí v Aramberri a ráno vyrazili na další lokalitu. Chtěl jsem najít lokalitu PP 47, ale nepodařilo se nám to, asi vzala za své, na staré cestě na Joya de Bocacelly nebyla ani kytička. A vůbec se nám nedařilo, ani Turbinicarpus hofferi jsme nenašli. Byli jsme pár desítek metrů od něj. 

Zklamaní jsme jeli zpátky, že kukneme k Marmolejo, jestli už nerozkvetly tamní konfusáky a vyfotit si lépe teláky. Pod kopcem z Joya de Bocacelly mi poznámky od Pavla Pavlíčka velely uhnout doprava. Je tam cedule San Rafael de los Cortez. Měli jsme GPS a údaj, že tam roste v prudkém svahu na skalách populace Ariocarpus trigonus. Zastavili jsme před brodem a korytem říčky se dali zpět. Po několika stech metrech jsme se začali škrábat do prudkého svahu po kozích stezkách. Marťas byl tentokrát v lepší formě a jako už vícekrát před tím zahlásil, že ty trigonusy má. Rychle jsem se vydrápal za ním a už si je začal taky užívat. Měli jsme štěstí, že nebyly moc poškozené kozami a taky že tři rostliny kvetly. Barva květů však nebyla trigonusově žlutá, ale dvě rostliny kvetly vyloženě bíle a jedna nažloutle.

Ariocarpus confusus PA 150 – rostliny s depigmentovanými skvrnami

Později jsem se s Vojtou Myšákem shodl, že je to jeho VM 268, o kterém jsme u mě ve skleníku tolikrát diskutovali, jestli je to trigonus nebo confusus. Vojtovi zatím nekvetly a já mám doma asi pět rostlin, které všechny kvetou krémově žlutě. Třeba mají v repertoáru i jinou barvu (?). Kloním se k názoru, že je to spíše A. confusus, protože má vatou blíže k A. retusus a ne pro A. trigonus typickou ulpívající vatu na tuberkulích. Trigonusy taky rostou spíše v naplaveninách než vyloženě ve skále. Kvete sice ze starších axil, ale k tomu později.  

Ariocarpus confusus PA 150 Marmolejo, Nuevo León

Ariáčky nám zahojily dopolední neúspěch a nazpátek jsme se zastavili v Marmolejo, jestli už kvetou? Nekvetly…  Ale měly už dost velká poupata, podle kterých se dalo zjistit, jak pokvetou. Konečně jsem si splnil jeden ze svých dvou cílů: izolovaný sběr podle barvy květů. Pak ještě rychle sbíhám níže a hledám Marťasovi stenokaktus, ale bohudík marně. Bohudík proto, že souhlasil s tím, že až pojedeme zpátky, ještě se sem na skok zastavíme. Večer jsme přespali zase v Aramberri, tentokrát ve vedlejším hotelu s krásným bazénem. Tři sta pesos za dvě osoby dohromady. Dobrá cena, slušná kuchyně.

Stenocactus erectocentrus PA 156 Marmolejo, Nuevo León

Na lokalitu jsme se vrátili 31. října a rostliny byly samý květ. Většina kvetla fialově, rekordmani měli i sedm květů. Pár rostlin kvetlo bíle či krémově, našel jsem i dvoubarevnou rostlinu. Bělokvěté a žlutokvěté rostliny je možné odlišit při pozornějším sledování i bez květů. Zatímco fialově kvetoucí rostliny jsou na slunci opáleny do bronzova, bělokvěté jsou zelené. Prý se to dá odlišit i po odhrábnutí části řepy, která je podobně různě barevná. Na tomto místě bych ještě vzpomněl rostliny od Vaška Janského – jedna z nich má na sobě zvláštní fleky, považoval jsem to za houbovou infekci. Stejně flekaté rostliny byly i na lokalitě u Marmolejo.  

Ariocarpus confusus PA 147 La Escondida, Nuevo León

Ze záplavy květů jsem byl tak vyšinutý, že jsem si to zapomněl natočit na kameru. Tento oddálený vrchol (poněvadž mezitím jsme byli na skafících…) mi velel zajistit vyvrcholení i mému partnerovi. Seběhl jsem do roviny a lítal křížem krážem, až jsem Marťasovi ten Stenocactus erectocentrus u Marmolejo našel. 

Ariocarpus confusus PA 147 La Escondida, zřetelně kvetoucí ze starších axil

Martin byl tak hodný, že mě ještě cestou vysadil na místě, kde nás před týdnem vyhnali policisté a sám na hodinu odjel někam za La Escondida. Já jsem se věnoval svým konfusáčkům. Na rozdíl od předchozí lokality, kde byly rostliny v dobré kondici, tady jsem našel spoustu mumií a přeživší rostliny byly dost zbědované. Ale kvetly. Zatímco u Marmolejo bylo cca 80% rostlin s fialovými květy, tady byla situace jiná. Poměr barev květů byl spíše obrácený ve prospěch světle kvetoucích rostlin. Po hodince, která uběhla jako voda, jsme ještě neúspěšně zkoušeli najít další populaci za hřbitovem v La Escondida. 

Ariocarpus confusus PA 147 růžově kvetoucí rostlina od La Escondida

Tolik z terénních pozorování. Zkusil bych to teď shrnout: Confusus je zkrátka confusus a mám ještě spoustu práce v terénu i doma ve skleníku. Na základě svých dosavadních znalostí si myslím, že barva květu podléhá nejspíš mendelovské dědičnosti a světlá barva je recesivní vlohou. Pokud mi z izolovaných sběrů ze světlých kytek vykvetou všechny (ano, všechny rostliny si nechám dojít do květu) bíle, budu muset zase přemýšlet. Jestli je A. confusus bližší k A. trigonus nebo A. retusus, určí nejspíš genetika, pokud ji někdo bude mít vůli udělat. 

Ariocarpus confusus PA 147 bíle a žlutě kvetoucí jedinci u La Escondida

Myslím si ale, že existují minimálně tři různé typy A. confusus. První, od La Escondia, odpovídá naši představě o „červeném trigonusu“ – jsou to rostliny, které jsou tělem velmi blízké A. trigonus, kvetou ze starších axil a možná častěji světlejšími květy. Rostliny GM 395 mají až neuvěřitelně dlouhé zobcovité tuberkule s terminálním zahnutím. Projevuje se to až u starších rostlin. 

Druhý typ má blíže k A. retusus. Jsou to známé sběrovky PP 420, PP 421, PP 585, PP 381… a další a jako lokalita bývá uváděno Aramberri, Dolores a Marmolejo. Mívají i dost široké báze tuberkulí „f. furfuraceus“ a kvetou povětšinou fialovými květy vyrůstajícími ze středu rostlin. 

Zatím poslední typ jsou světle kvetoucí rostliny od San Rafael de los Cortez (La Joya de Bocacelly), které vypadají jako A. trigonus, ale hrany tuberkulí jsou až moc ostře trojhranné a s vytaženou špičkou. Kvetou ze starších axil. Vypadá to, jako by byl retusus sevřený z obou stran údolí trigonusem. Co když byl předek A. confusus původně izolovaný ve středu údolí a kvetl jen tmavě a pak ho z obou stran zaplavil svými geny A. trigonus… 

Doprovodný Thelocactus bueckii PA 143 La Escondida, Nuevo León

Osobně mě velmi zajímá populace PP 47, která je kousek přes kopec od této světle kvetoucí populace. Bohužel jsem ji nenašel, možná je zničená výstavbou nové cesty. Ale třeba na kopci nad cestou ještě nějaké rostliny jsou, snad se tam letos dostanu. A taky je třeba se podívat dále k Laguna de Bocacelly a za San Rafael de los Cortez.

Na závěr něco z kultury. Ariocarpus confusus patří spíše ke snadněji pěstovatelným ariáčkům, pravokořenný kvete později než některé formy A. retusus a A. trigonus.

Tolik prozatím vše k zajímavé rostlině, jakou bezesporu Ariocarpus confusus je. Pokud máte nějaké další poznatky, případně komentáře k tomuto i předešlým článkům, velmi je přivítám. A ještě prosba na závěr: nevíte o někom, kdo by mi pár desítek (stovek?) semenáčků hodil na peiráky? Sám to všechno nestíhám a nerad bych přišel o možnost posunout se ve svém pozorování Ariocarpus confusus dále.