Rudolf Šubík – In memoriam
11. 4. 1923 – 16. 3. 2011

V některých maličkostech bývám pověrčivý a tak v případě kuléru časopisu Kaktusy č. 1/2011 jsem si potichu říkal, že některá výročí se s velkým předstihem slavit nemají. Bohužel, je tomu tak, neboť chyběly necelé čtyři týdny a legenda českých kaktusářů, přítel Rudolf Šubík, by oslavila již 88. narozeniny. Podmiňovací způsob vyjadřování je na místě a my už od středy 16. března musíme mluvit o Rudolfovi v čase minulém. Životopisná data našeho přítele Rudolfa (tak se jmenuje brožura, kterou v několika exemplářích stále ještě nabízí prodejna Chrudimský kaktusář) jsou dostatečně známá, neboť Rudolf se dožil požehnaného věku a žádné jeho kulaté životní jubileum naši kaktusáři nepřehlédli.

Úmrtím Rudolfa Šubíka ztratili naši i slovenští kaktusáři v pravém slova smyslu výjimečnou osobnost, která v druhé polovině minulého století ovlivnila snad každého příznivce naší společné záliby. Připomeňme si jeho životní pouť v několika základních rovinách:

Rudolf Šubík - zahradník
Mládí prožil v Čelákovicích, kde se vyučil zahradníkem. V roce 1941 nastoupil do Botanické zahrady UK v Praze, kde se zpočátku staral o tropickou sekci. Od roku 1947 měl na starosti sbírku kaktusů, kterou však v prvních letech ošetřovat vůbec nechtěl. Pod nátlakem profesora Nováka však u kaktusů zůstal a „z odříkaného chleba se stal nejlepší krajíc.“ Z Rudolfa za pár let vyrostl velmi úspěšný pěstitel sukulentů a pražské botanické zahradě v ulici Na Slupi byl věrný až do roku 1983, kdy odešel do důchodu. Služební byt BZ UK v Praze užíval v letech 1947 až 1996, kdy ho byl nucen opustit a díky svému andělu strážnému (př. Václavu Jakubcovi) se přestěhoval do Luštěnic u Mladé Boleslavi. Luštěnický starosta a známý kaktusář by měl dostat medaili za zásluhy, neboť se celá ta dlouhá léta o Rudolfa staral tak, jako by to byl jeho vlastní otec.

V zahradnictví u Zdeňka Fleischera, na fotografii zleva Havelka, Kozelský, Fleischer, Vojta a Šubík

Rudolf Šubík - fotograf a spisovatel
Ano, při vyslovení tohoto jména si drtivá většina přítel společné záliby vybaví mnoho skvělých fotografií různých exotických rostlin. Až do nástupu digitální fotografie patřil mezi naše nejlepší amatérské fotografy, který měl především úžasný cit pro záběr, úhel pohledu na fotografovaný objekt. Jeho snímky zdobí řadu knih a stovky článků v odborných časopisech. Na textové části knih se podílel ve dvou případech (viz bibliografie v závěru) ale po roce 1970 už odmítal psát texty a věnoval se jenom fotografování. Do posledních dnů svého života se Rudolf věnoval svému bohatému archívu, který si neustále prohlížel a pokoušel se ho přehledně uspořádat. Snil o tom, že mu někdo pomůže sepsat a vydat jeho zážitky z cest, nebo že se někdo ujme velmi obtížného úkolu a převede do digitální podoby alespoň základ jeho sbírky barevných diapozitivů 6x6 cm.

Rudolf Šubík s knhou o Peru

Rudolf Šubík - cestovatel
Rudolf byl opravdu nadšeným cestovatelem, který se nebál jít vstříc neznámému dobrodružství. Za K+S podnikl celkem 12 výprav do obou částí Ameriky, na Kubu, do Jižní Afriky a na Kanárské ostrovy. Poslední cestu za kaktusy podnikl do Mexika v roce 2002, kde přímo v terénu oslavil s kamarády své 79. narozeniny (!) Při přípravě již zmíněné memoárové brožury mi doslova nadiktoval: „Já to počítám tak, že v opravdovém důchodu budu, až mi bude osmdesát! Chtěl bych znovu cestovat. Hrozně rád bych jel třeba do Argentiny, nebo znovu do Bolívie, taky se mi dosud nepodařilo podívat se do Amazonie, i když jsem byl už na okraji této oblasti při druhém pobytu v Peru.“ Za doslova památnou lze považovat jeho první cestu do Mexika v roce 1977, kam se dostali jako jedni z prvních Čechů (kteří nezůstali v emigraci) v poválečné historii republiky.

Rudol Šubík na své poslední cestě do Mexika v roce 2002

Rudolf Šubík - náš první Zlatý Alberto
Až do posledních dnů se Rudolf živě zajímal o kaktusářské dění u nás. Má velkou zásluhu na udržení činnosti SPKS v Praze, jehož byl členem od roku 1947, z toho v letech 1953 až 1962 předsedou a od roku 1972 čestným členem. Více jak 60 let byl nadšeným propagátorem pěstování nekaktusových sukulentů a jak často říkal: „Nikdy jsem nedělal žádné rozdíly mezi kaktusy a ostatním zelím.“ Byl doslova a do písmene kmotrem a prvním čestným členem Sekce pěstitelů sukulentů (založené r. 1986), radou i skutky podporoval každého, kdo o tyto rostliny projevoval zájem.

Jeden příklad za všechny: V rozhovorech k brožuře jsem se mj. zeptal, „jak pan Jelínek, coby kaktusář a specialista na parodie, dokázal psát i o jiných sukulentech, když je prakticky nepěstoval a dost možná ani neznal?“ Rudolf odpověděl: “…k těm stranám o tzv. zelenině jsem Jelínkovi dodal zároveň s fotkami potřebné podklady (texty, popisy, dříve napsané články) a on to dokázal tak mistrně zapracovat do rukopisu knížky, že stěží někdo poznal, jak málo ty jiné sukulenty předtím znal. To že i v této knížce nebyly jen kaktusy, to byla moje vize, to bylo něco, co lze nazvat taky vlastním stylem, v tomto duchu jsme dělali na knížce s Pažoutem, stejně to dopadlo i v knížce, kterou ilustrovala paní Kaplická, prostě zastoupení jiných sukulentů muselo být všude, v čem jsem se tehdy angažoval.“

Celý život se Rudolf Šubík snažil udržovat přátelské vztahy s kaktusáři na Slovensku. Několikrát jsem byl svědkem jeho debat s př. Hečkem, kurátorem BZ UPJŠ v Košicích, nebo stačí připomenout jeho spolupráci s p. Urbánem na knize Čarovné tŕne, kde je autorem všech použitých fotografií.

Rudolf býval i zábavný společník a skvělý vypravěč různých zážitků, které mu život přinesl. Dokázal ocenit férové jednání a spolehlivost při plnění slibů. Nelze se tedy divit, že při zakládání tradice udílení ceny Zlatý Alberto, nikdo nepochyboval o tom, že prvním jejím nositelem v roce 2000 musí být Rudolf Šubík.

Co vše znamenalo přátelství s Rudolfem pro mne osobně, to jsem také podrobně vylíčil ve výše uvedené publikaci. Dodnes nedokážu pochopit, proč zrovna mně si před 21 lety vybral za svého dalšího žáka, kterému radil při fotografování a pěstování sukulentů. Jsem rád, že se dožil požehnaného věku a znovu chci opravdu nahlas připomenout, že by si zasloužil alespoň symbolický pomník jako vyjádření díků za vše, čím se zasloužil o rozvoj českého kaktusářství.

Čest jeho památce!