|
Meteorologové a fyzici znalí anomálních jevů vody
tvrdí, že neexistují dvě identické sněhové vločky. Každá
je originál!!! Ačkoliv se jich na moji zahradu snesly
letos milióny (a na sousedovu taky, další porce jich
napadla třeba v Krkonoších a určitě i v Alpách a kdoví
kde ještě), rozdíl v nich moc nevidím. Ony statisíce a
milióny originálů mi stihly strhnout dvě makrolonové
stříšky, které v létě chrání steňáky před deštěm!
Odhaduje se, že na planetu Zemi dopadlo od dob
jejího vzniku 1035 (což je
100000000000000000000000000000000000) vloček. Ačkoliv
každá váží milióntinu gramu, celkem je to množství sněhu
převyšující hmotnost celé Země. A tak si přemýšlím, co
se asi stane až to roztaje. Kolikpak vody bude ve
skleníku? Stihne to pobrat ten úzký, osmicentimetrový
husí krček? Za těchto dlouhých večerů si asi udělám
nějaký výpočet pravděpodobnosti, abych byl připraven, i
když je nad slunce jasné, že mi do skleníku voda nateče
a že rupnou ještě minimálně další tři čtyři makrolonové
stříšky…
1. února začnu s výsevy a to bude hned o krůček blíž
k jaru. Vím zcela přesně, že ač bude venku panovat
třeskutý mráz, nastartuji svými výsevy mnohý život! Ve
chvíli po osetí mističek se z prachu a popela vyrojí
hejna smutnic, které se potřebují nutně uživit na
koříncích a posléze i na malých semenáčcích. Zázračně se
objeví tisíce svilušek, které na pokožce semenáčků
umocní už tak neblahé působení smutnic na kořenech. A
určitě se na předjarní hostině zastaví i nějaký ten
červec. Výsevy jsou krásná činnost a přibližují nás
k jaru. Někdy je to o nervy!
Libor Kunte,
toho času mírně depresivní |
