Kaktusáři na cestách aneb „Veřejná diplomacie“

Krátká zastavení Jardy Šnicera
Foto © Jaroslav Šnicer

Ochránit lokalitu dokáží jen sami Mexičané. Snížit cenu na černém trhu
je zase na nás amatérech. Pojďme o tom spolu mluvit.

http://www.spiny-perspectives.eu/

Téma konference Spiny Perspectives / Úhly pohledu mě i mé kolegy v těchto dnech naprosto pohlcuje a tak i další „krátké zastavení“ spojím trochu propagačně s tímto tématem. Musím přiznat, že autorem myšlenky „Veřejné diplomacie“ je někdo jiný, můj blízký kolega a kamarád Tomáš Doležal. Pokusím se neprznit příliš jeho vědecké formulace a přiblížím vám jedno z důležitých témat konference z pohledu obyčejného kaktusáře.

Touha po poznání a vášeň k rostlinám z nás činí naprosto specifickou skupinu turistů. Stejně jako je tomu u sběratelů z jiných oborů. Svobodně cestovat se učíme od roku 1989 a děláme v tom jistě pokroky. Přesto jsem většinou lehce rozmrzelý, narazím-li v cizině na nějaké krajany. Ne, že bych nebyl dost hrdý na to kam patřím, ale v porovnání s jinými národy se našinec chová přeci jen o poznání jinak. Je to trochu jako puberta a sám jsem si to prožil a možná ještě stále prožívám.

Příliš často si neuvědomujeme, že některé z našich projevů mohou místní obyvatele pohoršovat, popuzovat či dokonce urážet. Chceme-li patřit mezi vyspělé národy, měli bychom některé modely chování začít postupně opouštět.

Jak bychom se asi dívali na amatérského sběratele orchidejí z cizí země (nedej bože Němce), který bez jakéhokoliv povolení nebo náznaku dohody vstoupí na pozemek a vykope zákonem chráněnou orchidej. Neomluví se a váš udivený pohled na čerstvé jizvy po rýči, počastuje výrazem, jaký je určen lidem hluboko pod jeho úrovní. Že se tak nechováme? Ale jděte! Je to možná, pravda, trochu přehnané, podstata je ale taková a mohl bych posloužit i řadou konkrétních příkladů. Byla doba, kdy jsem se tomu dokonce i zasmál, já hlupák.

A teď pokračujme dál. Jste botanik, který roky, byť s minimem vybavení, bádáte nad určitou skupinou rostlin. Při jednom z vašich vzácných výjezdů za rostlinami (vaše fakulta je chudá a každý zahraniční turista je lépe vybaven) do volné přírody narazíte na auto plné cizinců s lehce přezíravým chováním. Měsíc na to vyjde nový popis vaší zkoumané rostliny.

S neskrývaným pocitem vítězů vám pak na nesmělý dotaz o původu jejich objevu, mailem odpoví, že jste měl přeci spoustu času to popsat dříve a jakýpak copak. Ne, že by to snad nebyla pravda. Zaráží vás jen ta bohorovnost s jakou vás bez rozpaků řadí do rozvojového světa, nevědouce ani, že jste doktorem přírodních věd. Datum jejich herbářové položky jako na potvoru spadá do doby, kdy naše země neměla podepsané mezinárodní dohody.

Foto © Jaroslav Šnicer

Popis Lophophora alberto-vojtechii, má z pohledu veřejné diplomacie jednu výhodu. Herbářová úložka byla uložena v Mexiku. Je to malý krok a důležitý příklad.

Rozdíl mezi anarchií a fungujícím systémem je mimo jiné v úctě k právu. Chyby systému představují menší riziko, než kdyby neexistoval a výklad práva by byl ponechán v rukách jednotlivců. Systém, který nefunguje dobře lze měnit. Zevnitř nebo z vnějšku. Lze ho kritizovat, označovat za nesmyslný nebo jím i pohrdat. Lze s ním i bojovat a nazývat se guerrilou. Bez systému se ale neobejdeme.

Foto © Jaroslav Šnicer

Lophophora alberto-vojtechii na lokalitě

Je na čase otevřít tuto kapitolu a bez předsudků se popasovat s argumenty na obou stranách. Že se mýlím? Že to je jinak? Proč ne, tak nám to přijďte vysvětlit na konferenci. Lepší příležitost sotva kdy najdete.

Jarda Šnicer
 

 
Text a foto: Jaroslav Šnicer
E-mail: cult.tricka(at)seznam(dot)cz
 
 

(C)

zpět