Červenec 2008 ve sbírce u Pavlíčků

Jsou to docela příjemné chvíle, když si tak pustím rádio, sedím si ve stínu, roubuju a poslouchám. Onehdá zrovna vyprávěli cosi o meditacích, jak jsou pro jedince užitečné a jak se postupně díky meditování člověk dostává do pohody. Nojo, ale měl by meditovat člověk, který už i bez meditování v pohodě je?

A pak mi to secvaklo. Ona ta práce s kytkama možná tu meditaci nahrazuje, možná, že si to člověk ani neuvědomuje a při té činnosti si zároveň tak trochu medituje. No, jestli blbnu a je to vlastně úplně jinak – a příznivci MEDITACE nad tím blábolem, co sem tady napsal, tak nějak kroutějí hlavou, tak ať se nerozpakujou a napíšou mi to. Fakt tomu budu rád a doufám, že mně ty reakce nevyvedou z pohody natolik, abych se z toho musel dostávat pomocí meditací...

Coryphantha tripugionacantha

Ale už k obrázkům, které jsem v červenci nafotil. I když sezóna kvetení je za námi, přece jen se nechají pěkné květy nafotit. Tak co říkáte téhle Coryphantha tripugionacantha? To je totiž parádní kytka, i když nekvete, zejména díky kontrastu bílé vlny se smolně černými konci silných trnů.

Coryphantha pallida

Trochu podobná je i další kráska – Coryphantha pallida. Většina koryfant má silné, často řepovité kořeny a odvděčí se za hodně propustný substrát. Doporučil bych směs Substrát MEXIKO, který jsme právě začali míchat a budeme ho i distribuovat. Nabídku naleznete na jiném místě v těchto novinách.

Astrophytum niveum var. crassispinum, Canoa de Agua

Tohle astrofytum jsem dostal před časem od pana Heinze Swobody z Rakouska (zřítil se do propasti na cestě za čínskými orchidejemi). Na jmenovce bylo Astrophytum niveum var. crassispinum Canoa de Agua. Čtyři malé semenáčky z importovaných semen jsem dostal před deseti lety, zbyla mi jediná rostlina se silnými žlutými trny a čistě žlutým květem. A přátelé, já si přesně takto vždy představoval, že by mělo vypadat legendární čisté A. crassispinum, které se ještě před válkou v pár exemplářích prý vyskytovalo v Brně u pana Fleischera a o kterém se psalo v knize „Kaktusy – hvězdy“ (Kakteensterne). Možná, že někdo ze čtenářů má rostliny ze stejného zdroje, myslím, že bych jednu či dvě rostlinky dokázal vyvážit zlatem.

Astrophytum capricorne v. senile forma San Juan de Boquillas, foto Libor Kunte

A nedá mi to – na konci roku 2007 pan Peter Momberger ohlásil v německém časopisu nález lokality A. crassispinum. Postesknu si – kaktusář s tolik známým jménem by se neměl tak ošklivě mýlit. Ono totiž to A. capricorne senile od San Juan de Boquillas se od A. crassispinum liší asi stejně, jako vepřový bůček od argentinské svíčkové. A čistě žlutý květ má tam u San Juan snad jen asi tak každá desátá rostlina, možná ani to ne.

Thelocactus spec.

Tento obrázek je záhada. Je to kytka, o které nevím vůbec nic, ani to, kde se v mé sbírce vzala. Nemá žádnou jmenovku. No – je to samozřejmě Thelocactus, ale jak se jmenovali rodiče, to bych chtěl vědět. Květy trochu jako Th. lausseri, tělo něco z Th. conothelos..., oni se ale nekříží jen tak ochotně! Neporadí mi někdo?

Dolichothele longimamma

Dolichothele longimamma, ta by měla být v každé sbírce. Je to vděčná kytička, snadno roste a ochotně kvete, jen tak snadno se zahubit nedá...

Echinocereus coccineus var. rosei

Echinocereus coccineus var. rosei vykvetl trochu opožděně. Ony si ten sex většinou odbudou už v květnu. No, člověka to potěší.

Poslední obrázek představuje Stenocactus, který našel Ali Lux u Pachuca. Je to nádherná rostlina, a kvete také později, než ty ostatní. Je vedený pod číslem LX 221 a v novinách byl už před 4 lety. Tehdy jsem měl strach, jestli přežije, byly zalitý a venku klesla v noci teplota k nule – jak vidno, nijak mu to neuškodilo.

Stenocactus spec. LX 221, Pachuco

Tak zase za měsíc...