14. 1. 2006 - Hned, jak to světelné
podmínky umožňují, vyrážíme s foťáky ulovit co
nejlepší záběry.
|
Nocování z 13. na 14. 1. 2006
(1)
Jsou zde nádherné žluté skalní výchozy,
osázené trsy skalniček a sukulentní vegetací.
|
Nocování z 13. na 14. 1. 2006
(2)
Odjíždíme až okolo půl desáté, ale naše
paměti v digitálech jsou plné krásných snímku. Co více
si přát. Nějak se s té spleti cestiček nemůžeme
vymotat. Konečně se to podaří a my projíždíme Totoral
směrem na Huasco
|
Dolévání benzínu před
Huasco
Před Freirina doléváme ještě z kanistrů
poslední levný benzín z Bolivie. Do Huasco přijíždíme
akorát na oběd. Často se říká, že v Čile jsou výborné
ryby, tak to zkusím. Na našem filé bych si pochutnal více.
|
Copiapoa alticostata,
Freirina - vlevo při cestě z Huasco na Vallenar
V městečku potřebujeme vyměnit nějaké
penízky, ale nějak se nedaří nalézt Casa de Gambio. Banka
je už také zavřená. Po dotazu v obchodě nám ochotně
pomáhá starší pán, který tvrdí, že je majitelem místního
radia a zajímá se, odkud jsme. Má jen problémy sehnat
peseta za 300 dolarů. Nakonec se vše podaří a my můžeme
odjet.
|
Thelocephala - vpravo za
Huasco při cestě na Vallenar
U Freirina navštěvujeme ještě dvě
lokality, na kterých rostou Copiapoa alticostata, Thelocephala
glabrescens a hlavně krásná dlouhotrná forma Thelocephala
sp. Trny jsou slabé, kroutí se a jsou až 5 cm dlouhé.
|
Thelocephala - při cestě
na Vallenar
Vůbec
nevíme o jakou thelocephalu by mohlo jít. Snad se to doma
zjistí z literatury. Za Vallenar, asi 0,5 km směrem na
La Serena, zastavujeme na lokalitě, kde jsou veliké trsy malých
hlaviček kopiapoí. Snad jde už o Copioapoa coquimbana.
|
Thelocephala - vlevo za
Huasco, při cestě na Vallenar
Vzhled by tomu i odpovídal. Zajíždíme opět
nocovat k oceánu, bohužel to bude již poslední náš
pobyt u Tichého oceánu. Osada se jmenuje Los Hornos. Stavíme
stany, bohužel brzy se ukáže, že u stezky, po které chodí
rekreanti z pláže. No snad to s příchodem tmy
ustane. Brzy nastává klid a tak jdeme spát.
|
Copiapoa coquimbana
15. 1. 2006 - Dnes nás čeká přesun do
vnitrozemí, směrem Vikuňa, kde jsou známé lokality
eriosycií. Sbohem oceáne, bylo mi s tebou dobře. Kde
se teď budu koupat? Přijíždíme do La Serena. Je to větší
město. Doplňujeme zásoby potravin a vcelku bez větších
problémů se Brian trefuje na tu správnou silnici. Je to krásný
asfalt, tak cesta dobře utíká. Mezi La Serena a Vicuňa je
veliká přehrada, která zřejmě zásobuje Serenu pitnou
vodou. Taky se začínají objevovat první vinice. Tak tady
se pěstuje to dobré chilské víno!
Konečně Vikuňa. U benzínové pumpy doplňujeme
palivo a vyrážíme směr Ovalle. Je to již opět praška,
která začíná vinicemi. Je pěkný pařák a tak jsem rád,
že po 8 km zastavujeme na první lokalitě, kde roste Eriosyce
ceratistes. Rozbíháme se po okolních kopcích. Dlouho
nemohu nějakou najít, ale nakonec se to podaří. Rostou na
poměrně prudkém svahu, kde ujíždí suť pod nohama. Musím
si dávat pozor, abych nesjel i s digitálem rovnou do údolí.
To by nám oběma moc neprospělo. Rostliny to nejsou moc
veliké. Největší nalézám tak 20 cm. Následuje návrat k autu.
Jsem tady první , tak si dávám moji oblíbenou stravu, mušle
v konzervě a tu placku, co jí říkají chleba (pan).
Kluci postupně doráží a tak můžeme dále,
směrem k Ovalle. Najednou uvidím nalevo obrovskou žlutou
kouli. Stop! Na to už Brian umí dobře reagovat. Jsou to
opravdu ony, Eriosyce aurata a je jich zde veliké množství.
|
Eriosyce aurata
Jsou obalené zralými semeníky. Jsou to celé
věnce. Toto je jedna z nejkrásnějších lokalit, které
jsme za celý pobyt navštívili. Fotíme se navzájem u těch
nejhezčích rostlin. To bude dokumentace. Rostou zde také nějaké
s bílými trny. Původně jsme mysleli, že je to nějaká
světlotrná forma, ale jen do té doby, než jsme našli
semeníky. Bude to asi nějaký Pyrrhocactus. Uvidíme
doma, jestli se o tom v dostupné literatuře někde dočteme.
|
Pyrrhocactus spec.
Vracíme se k Vicuňa a najíždíme na
silnici k Chilsko-argentinským hranicím směr Paso Aqua
Negro, což je chilská celnice, vzdálená od Vikuňa 165 m.
Konečně se přibližuji ke svým oblíbeným gymnocalyciím.
Když to ale říkám klukům, tak se na mně tak opovržlivě
koukají. Snad si dělají srandu. Dnes už určitě do
Argentiny nepřejedeme a jelikož nás čeká přejezd přes
5000 m n. m., raději nalézáme malý plácek v přijatelné
nadmořské výšce u dravého potoka, který napájí tající
ledovec nahoře v horách. Je to v místech, kde končí
asfalt a začíná praška. Po chvilce zde zastavuje policejní
hlídka a ptá se, co tady podnikáme. Po vysvětlení odjíždí
a my se v klidu můžeme věnovat stavění stanů. No v klidu
to moc není, protože v údolí okolo potoka pořádně
profukuje. Postupně se nám to všem podaří a po zajištění
stanu velikými kameny můžeme v klidu zalehnout.
Pokračování příště…
část
1. | 2.
| 3. |
4. |
5.
|