Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (50)

Pachypodium densiflorum Baker (1886)

není pro zkušenější pěstitele žádnou novinkou. Koncem minulého století byl tento druh považován za velmi choulostivý a po českých krajích kolovaly různé mýty o jeho obtížném pěstování. Mýty však určitě vznikají proto, aby po určitém čase byly zbourány a upadly v zapomnění. Je to především při zimování teplomilný, středně náročný druh vhodný spíš do sbírkových skleníků, kde poprvé kvete mnohem později než ranně kvetoucí africké druhy P. succulentum a P. bispinosum. Ostatní pěstitelské zásady se neliší od vyloženě běžných druhů, jakým je např. Pachypodiu lamerei.

Pachypodium densiflorum roste na žulových kopcích středního Madagaskaru a jeho naleziště se částečně překrývá s lokalitami P. rosulatum. Ono se totiž svým vzhledem od P. rosulatum prakticky neliší, zřetelné rozdíly uvidí pěstitel jen když oba druhy kvetou. Pachypodium densiflorum má miskovitý květ s krátkou trubkou, z níž vyčnívají prašníky. Listy jsou až 10 cm dlouhé a 5 cm široké, v přírodě může ztlustlá báze P. densiflorum dosáhnout výšky 70 cm a průměru až 2 m, přičemž z kaudexu vyrůstá mnoho vzpřímených kónických větví s listy pouze kolem vegetačních vrcholů. Jak je vidět na snímku ze sbírky Pavla France v Ředhošti, mladší rostliny se po umístění do vhodné misky rázem stávají velmi efektní ozdobou každé výstavy kaktusů a sukulentů.