Kaktusářské jaro 2006 v Opavě III.

Jaro je v plném proudu a pohled na sbírku tomu odpovídá. Rostlinky se předhánějí v kvetení, zároveň po druhé – tentokráte docela vydatné zálivce – dávají znát, že si během dlouhé zimy odpočaly a zahájily období růstu. Počasí jim přeje, květen je docela slunečný, a teplý tak akorát. Ale dost už slov na úvod, přejdu raději k fotkám.

Na prvním snímku jsem zachytil Gymnocactus beguinii JS 39 v době, kdy se k plnému rozevření květů teprve chystal. A řekl bych, že i v tomto období to stojí za to. Rostlinka pochází z vyšších nadmořských výšek, přírodní lokality se rozkládají v mexickém státě Coahuila, dále pak přes Nuevo León až po San Luis Potosí. Stonek je spíše sloupovitý, výšky až 15 cm a šířky 7 cm. Květy jsou zbarveny do fialově růžových odstínů.

Gymnocactus beguinii JS 39, Arteaga, Coahuila

Další čtyři fotky budou patřit rodu Echinofossulocactus. O tomto rodu jsem se trochu rozepsal loni, letos proto dám přednost spíše fotkám. Ty myslím řeknou vše podstatné.

Jako první se ukáže Echinofossulocactus dichroacanthus RS 192. Kdo můj seriálek v Internetových novinách čte pozorně, ten si jistě vzpomene, že se tento kaktus objevil v minulém čísle. To jsem si pochvaloval, jak krásně přezimoval. No a po několika týdnech již ukázal co umí. Docela se těším, jak se s věkem bude proměňovat vytrnění, které u mladých rostlin není nikterak výrazné.

Echinofossulocactus dichroacanthus RS 192, Ixmiquilpan, Mexico

Echinofossulocactus phyllacanthus var. violaciflorus vděčí za své druhové pojmenování plochým trnům, i když to vždy nemusí odpovídat skutečnosti. Označení variety vychází z fialové barvy středových proužků okvětních lístků. Nominální varieta je žlutokvětá. Rostlinka na snímku pochází ze sběru Stevena Bracka, který sběr uskutečnil na lokalitě Salinas a označil jej studijním číslem SB 107.

Echinofossulocactus phyllacanthus var. violaciflorus SB 107, Salinas, SLP, Mexico

Hezká, kompaktní rostlina na dalším snímku pochází tentokrát ze sběru pana Pavlíčka, nese označení PP 888 a mám-li správný údaj, byla jím pozorována na lokalitě Cedral.

Echinofossulocactus spec. PP 888, Cedral, Mexico

S posledním „fosuláčem“ si tak trochu nevím rady. Přivezl jsem si jej ze své loňské návštěvy u Pavlíčků. Označení na jmenovce spec. MZ 712 dávalo vědět, že jej ve sbírce nemám. Když jsem si chtěl – loni v srpnu – vyhledat k této rostlince více údajů, narazil jsem na skutečnost, že pod studijním číslem MZ 712 vede pan Zachar úplně jinou rostlinu. Tuším, že některý turbinicarpus. Pokud má někdo ze čtenářů informaci, kde je chyba, případně kterému nalezišti sběr odpovídá, budu jen rád, dá-li mi vědět. Jinak se jedná o hezký kaktus, který velmi ochotně a opakovaně kvete i koncem léta a na podzim.

Echinofossulocactus spec. MZ 712?

Druhou polovinu dnešní přehlídky strávíme u rodu Mammillaria: 
Mammillaria schiedeana nese své druhové pojmenování na počest dr. Christiana J.W.Schiedeho, lékaře se zájmem o botaniku, jež v roce 1828 cestoval po Mexiku. M. schiedeana patří k trsovitým mamiláriím, stonek, dosahující šířky až 100 mm kryjí husté až 5 mm dlouhé okrajové trny žlutobílé barvy. Smetanově bílé květy nejsou na pozadí světlých trnů nikterak výrazné. Totéž ovšem nelze říci o karmínově červených až 20 mm dlouhých plodech. Jako lokality výskytu jsou v literatuře udávány mexické stády Hidalgo, Querétaro a Guanajuato.

Mammillaria schiedeana subsp. schiedeana

Mezi uznávané subspecie k předcházejícímu druhu se řadí – vedle v minulém čísle představené subsp. giselae – subsp. dumetorum, vyznačující se v rozdílech od nominální variety (mimo jiné) výrazně delším otrněním bílé barvy a rovněž většími, nápadnějšími květy.

Mammillaria schiedeana subsp. dumetorum

Mammillaria formosa je velmi hezký kaktus, což již napovídá latinské pojmenování – formosus = sličný, pěkný, krásný, půvabný. Stonek dorůstá šířky kolem 90 mm, přičemž pro uchování plochého tvaru se doporučuje slunečné umístění se střídavým zálivkovým režimem. 

Mammillaria formosa SB, růžový květ

Rozšíření druhu je udáváno na rozsáhlém areálu zahrnující mexické státy Tamaulipas, Nuevo Leon, Coahuila, Zacatecas, Guanajuato a San Luis Potosí. Rostliny na následujících dvou snímcích pocházejí z jednoho výsevu semen ze sběrů Stevena Bracka, a dokazují, že M. formosa kvete květy růžovými i žlutavými.

Mammillaria formosa SB, žlutavý květ

Po dvou letech, kdy přispívám do Internetových novin se mi pomalu začíná stávat, že do svých příspěvků zařazuji fotky kaktusů, které se již v minulosti v mých příspěvcích objevily, zejména proto, že se jedná a bude jednat o rostliny z jiných nalezišť či jiných sběrů. V takovémto případě už nebudu opakovat rozsáhlá povídání a vystačím si fotkou, případně stručným doplněním. To je i případ Mammilaria picta. Tentokráte se jedná o sběr Alfreda Laua, který tento sběr uskutečněný v Aramberri, stát Nuevo Leon označil svým studijním číslem L 063.

Mammillaria picta L 063, Aramberri, Nuevo Leon, Mexico

Poslední fotkou, kterou se pro tento měsíc rozloučím je obrázek Mammillaria woodsii Rog 427. Jedná se o velmi hezký, přitom naprosto nenáročný druh, který se vyznačuje poměrně výraznou variabilitou. Rostlinu objevil Robert S. Woods, po němž byly jím objevené rostliny pojmenovány. Nejedná se o nijak obrovitý kaktus. Mammillaria woodsii dosahuje šířky stonku kolem 50 mm, a to při výšce cca 80 mm. Typovou lokalitou je označováno okolí Hacienda de Tarajeas ve státě Guanajuato, vyskytuje se však také na jiných místech na hranicích států Guanajuato, San Luis Potosí a Querétaro.

Mammillaria woodsii Rog 427 

Květnové putování mojí sbírkou končí. 
Co nejhezčí další dny a za měsíc opět nashledanou.

Martin Chalupski

 
 

(C)

zpět