Duben, to je exploze květů, z dálky se hlásí zejména
echinocereusy, které se snažím vynášet ven ze skleníku,
abych to kvetení zpomalil, prodloužil a jaksepatří užil.
V horku skleníku to kvetení totiž netrvá ani polovinu
doby, co kvetení venku.
Duben, to je také doba první zálivky, i když semenáče
a roubovance - pokud jsou na světle - jsem zaléval už v březnu.
Protože v tak velkém množství kaktusů jako mám já, se může
objevit červený pavouček (zejména u kaktusů, které byly
přes sezónu venku) - je to i doba ošetření kaktusů proti
škůdcům. Sehnal jsem Confidor, takže je mi hej. Sehnal
jsem ho víc, než můžu spotřebovat, a tak se docela rád s
přáteli podělím. 100 gramů přenechám za 1500 Kč, 10
gramů za 190 Kč a gram za 24 Kč. Jeden gram nasypeme
do 10 litrů vody na preventivní zálivku a do 5 litrů pro zálivku
akutní, tj. pokud se škůdce (pavouček = sviluška, nebo červci
= kořenovka nebo vlnatka) již vyskytnul. Protože pro komerční
využití se přípravek nesmí rozsáčkovat, nevedeme ho v
nabídce prodejny!
Duben, to je také čas, kdy vynáším do volné kultury
Stenokaktusy (to jsou ty pod stříškou podél prodejního
skleníku). Letos mne ale dost vyděsilo ohlášení nízkých
teplot na konci druhé dubnové dekády. No - kytky přežily
5ti stupňový mráz, některé předtím dost zmokly, ale
nezdá se, že by jim to nějak uškodilo.
A nyní se zastavíme u několika rostlinek, které jsem
jen namátkou vybral z mnoha v dubnu nafotografovaných.
 |
Ancistrocactus spec. Šnicer
První obrázek - docela zvláštní ancistrokaktus,
roubovaný semenáček. Zdrojem je Jarda Šnicer, on také ví,
kde tahle kytka roste.
 |
Echinocereus russanthus f. finii
L 1076
A teď několik echinocereusů - Echinocereus russanthus
f. finii L 1076. Roste v mexickém státu Chihuahua (Čivava),
poblíže Santa Clara. Lau ho nalezl 11. února 1976 ve výšce
1400 až 1800 m n. m., kde roste společně s Mammillaria
santaclarensis a Echinocereus palmeri.
 |
Echinocereus chloranthus, Apline,
Brewster Co., Texas
Dalším je Echinocereus chloranthus, který roste u
Alpine, v texaském okresu Brewster.
 |
Echinocereus viridiflorus, Santa
Ana
Následuje Echinocereus viridiflorus od Santa Anna.
Nevím, kde to je, ale podobou to vypadá na Nové Mexiko.
 |
Echinocereus chloranthus SB 253
Tady je nějaký omyl, protože na jmenovce stojí Echinocereus
chloranthus SB 253. V Brackových polních číslech
je však pod číslem 253 jiný echinocereus - a to E.
dasyacanthus. Ten ovšem kvete úplně jinak, i když otrněním
by mohl být (z dálky) podobný. Kytka je to ovšem přenádherná,
s květem barvy dost neobvyklé. Možná, že někdo má
podobnou rostlinu a může poradit?
 |
Echinocereus russanthus, Davis
Mts., Texas
Echinocereus russanthus od Davis Mts v Texasu má
dlouhé tenké trny a květy velmi libě voní.
 |
Echinocereus viridiflorus f.
goldenspine
Echinocereus viridiflorus f. „goldenspine“
jsem někdy před více než 20 lety dostal od pana dr. Růžičky
z Písku. Je to ovšem dost široké určení, neboť zlatotrných
zástupců této skupiny najdeme řadu, a to z vícero míst.
 |
Echinocereus viridiflorus PP 776
Posledním echinocereusem je Echinocereus viridiflorus
PP 776. Semínka této kytičky jsem si dovezl z národního
lesa Cibola Mts., rád vzpomínám na ten den, kdy jsem do
tohoto místa zavítal a doufám, že se tam v životě ještě
alespoň jednou podívám. Tyhle kytky rostly v polostínu
borového lesa, na kamenitých stráních, společně s Echinocereus
triglochidiatus. Bylo to zrovna na začátku víkendu, kdy
nasměrováni Stevenem Brackem jsme sem s Mírou Sladkovským
dorazili. Na kulatém parkovišti pod kopci už stála silná
terénní auta s přívěsy pro koně, koníci už byli
vyvedení venku a osedláni a úředníci z Albuquerque
(Albakerkí) v kovbojských oblečcích a s kolťáky nízko
pověšenými na ně nakládali potřeby pro kempování a vydávali
se kamsi do nitra panenské přírody. V národním lese (na
rozdíl od národního parku) prý turisté mohou kempovat
kdekoliv, právě tak, jako tomu bylo v dobách osidlování západu.
Tedy včetně zakládání ohně na opékání bobů se
slaninou, nebo možná na uvaření americké gulášovky
light.
Ale ještě bych se chtěl zastavit u obrázků, které
jsou pověšeny výše. Všechna jména totiž patří do
jednoho ranku, tedy do sekce Viridiflorus Eng. Obecně
se jedná o malé až středně velké echinocereusy s nepříliš
nápadnými, menšími, ale o to více vonnými květy,
kvetoucí zeleně, žlutě až hnědě (někdy do červena).
Snad všechny jsou velmi odolné vůči nízkým teplotám, některé
horské snášejí i značné mrazy. Naše zimy ale rádi
nemají, nemůžeme je zimovat pod volným nebem (ve skalkách),
ale v netopených nebo jen mírně temperovaných sklenících
určitě ano. Se jmény je často potíž, je to proto, že
nejsou zřetelné hranice mezi Echinocereus chloranthus,
E. russanthus a E. viridiflorus, ale to určitě
nikoho netrápí (alespoň mne vůbec ne), hlavně že je známé,
kde kytka roste a je dobře označená polním číslem, které
může přinášet další potřebné informace.
 |
Echinomastus „stenocactoides“
(E. mariposensis)
A nyní ještě krátce obrázky dalších druhů, tohle je
Echinomastus „stenocactoides” - to je
pracovní jméno pro Echinomastus mariposensis z vrcholů
kopců Sierra de la Paila v Coahuila (Mx). Jméno by mělo
vystihovat podobu štráfatých květů, které připomínají
květy některých stenokaktusů. Mám ovšem pocit, že jsme
tuhle kytku už někdy ukázali p. Haldovi, který rychle
vyrobil pětislovný popis a kytce dal jiné jméno, po některém
ze svých kamarádů, nebo po jejich manželkách, nebo (jak už
se stalo v jiném případě) po jejich psu.
 |
Escobaria aquirreana
Escobaria aquirreana je novinka už přes 30 let, původně
popsaná jako Gymnocactus aquirreanus. Dodnes se ve sbírkách
i v literatuře můžeme setkat s obojím jménem.
 |
Gymnocalycium paraguayense
Gymnocalycium paraguayense - jedno z mála gymen v mé
sbírce, a vůbec si nejsem jist správností jména. Budu rád,
když mi některý gymnofil tohle jméno potvrdí nebo vyvrátí.
 |
Rebutia heliosa
Rebutia heliosa - pravokořenná je v našich sbírkách
velmi vzácná. I tahle je roubovaná a pak je vděčná a krásně
kvete.
 |
Sulcorebutia gerosenilis
Sulcorebutia gerosenilis - tak ji nazval jeden z nálezců
- náš velikán, pan Karel Kníže. Než ji stačil společně
se svým kamarádem - Janem Říhou - popsat, předběhl je
Josef Halda, a dal jí jméno Sulcorebutia heřtusii.
Jan Říha rostlinu popsal
sice později, ale na jiné taxonomické úrovni, takže nyní
jsou obě jména platná. Záleží nyní na tom, jak si kdo
vybere.
 |
Turbinicarpus schmiedickeanus RS
262
A poslední obrázek nám představuje fešáka mezi
turbinicarpusy, Turbinicarpus schmiedickeanus. Jeho
jakoby korkové pokroucené trny propůjčují tomuto druhu
vskutku impozantní podobu.
Květen - to bude také měsíc plný
kvetoucích kaktusů - tak zase za měsíc nashledanou
|
