Překvapilo mě, ze některé druhy toto pěstování snáší dobře (i když by papírově neměly) a jiné tzv. mrazuvzdorné (hlavně některé takto označené Coryphanthy) toto pěstování nevydrží. Pěstuji kaktusy severo i jihoamerické. Opuncie, Echinocereusy (pektinátní jsou choulostivé na kořeny - nutná opatrnost na jaře a v parném létě) , Sclerocactusy (po chybě v letošním roce všechny 3 - 5 lete semenáčky na vlastních kořenech death..., nutná opatrnost při zálivce), ale i Aylostery, Echinopsisy, Gymnocalycia, apod. jsou bez větších problemů co se týče teplotní odolnosti.

Ale hlavně mě příjemně překvapily některé druhy, např. Astrophytum asterias, A. ornatum (v literatuře označováno za jedno z nejteplomilnějších Astrophyt), A. capricorne, některé velkokvěté Mammillarie, Coryphantha elephantides, Coryphantha pallida (v mých podmínkách doslova plevel stejně jako Gymnocalycia), dokonce světe div se i Ferocactus latispinus (ovšem absolutně nutno chránit před zimním sluncem, jinak se na něm objeví nepěkné hnědé skvrny přesně na straně odkud svítí sunce, ale trny za to určitě stojí. Ovšem může se stát že najednou část rostlin náhle nepřežije), Echinocactus grusonii (tem má ale vysokou úmrtnost i po 3 roce), Leuchtenbergia principis (absolutně bez problému), Oreocereusy, Echinofossulocactusy, Notocactusy, Ariocarpusy např. Ariocarpus trigonus, Arioc. confusus (výdrž i malých semenáčků Ariocarpusů mě opravdu překvapila) a další.

Velmi efektní za takových podmínek jsou rostliny, které vynikají vločkami, chlupy nebo trny, např. Echinopsis leucantha (dobře regeneruje v případě ztráty kořenů), Ferocactus hamatacanthus (krásně dlouhé zahnuté trny až příliš vadí při přesazování, takže je nutnost používat obří pinzetu), Mammillaria bocasana var. multilanata (doslova bílé husté koule), Oreocereusy. Protože mám 3 rostliny Peireskia sacharosa, tak jsem jednu rostlinu nechával několik let od časného jara do pozdního podzimu venku na balkóně, letos bude venku celou zimu, dosud přečkala - °C, uvidíme, jak dopadne na jaře, zatím nejsou vidět známky omrznutí. Buď vydrží zimu a zůstane na balkoně, nebo by tak jako tak musela být vyhozena z prostorových duvodů...

Všechny kaktusy pěstuji na vlastních kořenech (rád překonávám problémy) a jsou vypěstovány ze semen, až na 3 výjimky. Samozřejmě Sclerocactusy, Pediocactusy apod. musejí být pěstovány s maximální opatrností a velmi je nutno dbát opatrnosti při jarní zálivce.

Používat velmi propustnou zeminu a pěstovat je zvlášť v porézní nádobě, nebo je pěstovat poblíž rostliny s rozvinutým kořenovým systémem, který velmi rychle odčerpá nadbytečnou vlhkost (skupina Echinopsis, kdyby tak vydržela Peireskia přes zimu, mrazuvzdorné Agave, Graptopetallum paraguayense apod., Opuncie se příliš rozrůstá).

Předpokladem je také dostatek semen, protože při tvrdém pěstování od začátku dojde k selekci jedinců, kteří se těmto podmínkám dokáží přizpůsobit, ostatní zahynou.  Hlavně u semen z lokalit je jasně vidět vnitrodruhová variabilita v toleranci k těmto podmínkám. Některé rostlinky zajdou 1. rok, některé živoří 2 - 3 roky a zbytek roste bez problémů. 

Kaktusy se nesmí od září zalévat (letos jsem to příliš nedodržel jako bych předpokládal teplý podzim, takže vyschnutí bylo rychlé). Dojde tak k jejich velkému seschnuti a scvrknuti. Např. Astrophytum asterias se přitiskne k substrátu, na jaře po prvních zálivkách teplou vodou se nafoukne jak balon. Přešel jsem od pěstováni v malých květináčcích z umělé hmoty k miskám vyrobených z odpadního eternitu (nebo co to je) z chladících věží z elektráren. Na kraj této misky, která má porézní povrch, lze s úspěchem zasadit druhy se sklonem k uhnívání kořenů. Přesazování je, podle mě, lepší v průběhu vegetace, než na jaře před probuzením nebo na podzim.

Kulturu doplňují některé menší a střední druhy Agave a Graptopetallum bellum.

Myslím, že pokud je taková kultura dostatečně zvládnuta, může si více lidí v panelových domech s balkónem užívat krásy kaktusů bez nutnosti stavění nějakých zařízení. Přece jen povytáhlé kaktusy za oknem nejsou zrovna pěknou ozdobou. Mé nejstarší rostliny mají cca 8 let (2 x Pseudolobivia aurea - nezmar který bez problémů od semenáčku vydržel všechny mé pokusy, nepočítám Opuncie), stále se učím a zkouším.

Majitelé zahrady si mohou postavit větraný nevytápěný skleník nebo foliák a věnovat se rovněž této kratochvíli. Sice jsem také majitelem zahrady, ale je cca 600 m od paneláku a jsou tam čosto nezvaní dvounozí návštěvníci, takže ke stavbě skleníkofoliáku nedojde :-(. Další generace rostlin, pocházející z takto pěstovaného materiálu bude mít určitě slušnou šanci výborně růst v takové kultuře. Samozřejmě, že takto pěstované rostliny rostou pomaleji a jsou menší, než stejně staré rostliny piplané ve vytápěných sklenících, ale já si myslím, že se více podobají rostlinám v přírodě a jsou přirozenější.