(Ukázka z knihy L. Kunte - P. Pavlíček: Nová kniha o kaktusech)
Problematika roubování bývá většinou řazena jako samostatná kapitolka. Ovšem ze zahradnického a biologického hlediska se vlastně jedná o specifické rozmnožování, i když cílem nemusí být vždy získání většího počtu nových jedinců.
Roubování je vlastně přenos (transplantace) roubu na podnož, čímž vznikne celek tvořený dvěma druhy rostlin. Podnoží se rozumí velmi odolný kaktus, který snadno roste a roub je naopak většinou choulostivý druh v kulturních podmínkách špatně vegetující na vlastních kořenech (bezchlorofylové kaktusy samostatně na vlastních kořenech ani nemohou růst). Základním předpokladem úspěšného roubování je dobrá afinita, nebo-li schopnost podnože a roubu spolu srůst, což u kaktusů (v rámci jedné čeledi) není zásadní problém.
Roubování - jako způsob pěstování - má řadu zastánců a stejnou skupinu nepřátel, přičemž pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Roubováním můžeme totiž bez problémů pěstovat i druhy, které jinak velmi obtížně rostou, pravdou však zůstává, že kaktusář se většinou snaží aby se jeho rostliny co nejvíce podobaly těm z přírody a to se o naroubovaných jedincích většinou říci nedá.
K roubování se však můžeme rozhodnout hned z několika důvodů.
Na tuto otázku není možná jednoduchá a jednoznačná odpověď především z toho důvodu, že každý druh podnože má jiné vlastnosti a každý druh roubu jiné nároky. V tomto pojednání se budeme snažit představit nejzákladnější typy podnoží, přičemž jejich výběr jsme volili podle dostupnosti a roli hrála také určitá univerzálnost při jejich použití.
Echinopsis eyriesii
Jeden z nejrozšířenější kaktusů vůbec je velmi vhodný pro roubování prakticky všech druhů kaktusů. S úspěchem se na něj roubují i semenáčky. Například pro rod Ariocarpus, Astrophytum či Echinomastus se může stát trvalou podnoží.
Hůře snáší déletrvající sucho a dlouhé zimování. Nutné je zbavovat podnož mnoha odnoží, které prakticky neustále raší z bočních areol. Lepších vlastností dosahují semenáčky než neustále vegetativně množené klony.
Eriocereus jusbertii
Velmi dlouho používaná a pro své přednosti velmi oblíbená podnož. Je vhodný jako trvalá podnož snášející chladné přezimování. Snadno se množí řízkováním.
Hylocereus undatus, Hylocereus triangularis
Obě tyto podnože uvádíme zcela záměrně ne kvůli tomu, že by se na ně u nás roubovalo, ale proto, že většina dovozových kaktusů koupených v našich květinářstvích je roubována právě na Hylocereus. Tato podnož je výrazně teplomilná a má ráda vyšší vzdušnou vlhkost, přes zimu i mírnou zálivku. To je v příkrém rozporu s nároky většiny pěstovaných kaktusů, a proto je Hylocereus využitelný především pro bezchlorofylové druhy, kterým pak musíme zajistit přezimování při teplotách okolo
18 oC.
Myrtillocactus geometrizans
V posledních letech velmi využívaná podnož vhodná pro širokou škálu rodů. Jelikož má raději mírně teplejší přezimování, můžeme na ni roubovat i teplomilné rody jako Discocactus a Uebelmannia. Jeho krásně modrá barva pokožky je velmi působivá při srůstu s bezchlorofylovými kultivary kaktusů. Množíme ho buď z odnoží vyrůstajících na seříznutých matečných rostlinách nebo výsevem semen.
Opuntia erinacea, Opuntia humifosa, Opuntia fragilis
Kaktusáři se již řadu let snaží nalézt nejvhodnější podnož pro choulostivé mrazuvzdorné a zimovzdorné kaktusy. Uvedené druhy opuncií jistě nepatří k těm se samými NEJ, ale vzhledem k jejich dostupnosti, ale i k jejich vlastnostem, je můžeme směle doporučit. Dobře na nich totiž roste jak rod Echinocereus, tak i problematické rody Pediocactus a Sclerocactus. Na vyzrálé články těchto opuncií roubujeme již větší rouby a první sezónu po naroubování je vhodné zimovat třeba v nevytápěném skleníku.
Peireskiopsis spathulata
Je to asi nejlepší podnož pro roubování čerstvě vyklíčených semenáčků, které na ní velmi rychle přirůstají. Semenáčky na ní často odnožují, a to i druhy, které jinak odnože prakticky netvoří. Rozroubováním můžeme tedy dosáhnout velkého počtu rostlin z jednoho semenáčku. Peireskiopsis ve vlhku a teple velmi rychle roste a rozmnožování řízky nečiní žádné problémy. Srůstání roubu a podnože je natolik bezproblémové, že dokonce není třeba semenáček na podnoži fixovat. Ale pozor na výjimku: špatně na této podnoži rostou zástupci rodu
Astrophytum!
V případě, že chceme zachovat velkou růstovou aktivitu podnože (resp. semenáčku), musíme ji zimovat v teplejším prostředí aby neshodila listy, jinak se fotosynteticky aktivní plocha zmenší a růst semenáčku je pomalejší. Bývá snadno napadána sviluškou!
Selenicereus cv.
Jedná se o několikanásobný hybrid, jehož využití se u nás začíná stále více rozšiřovat. Tuto podnož je nutné udržovat v humózním a během růstu ve stále vlhkém substrátu. Při dodržení těchto dvou základních podmínek je Selenicereus schopen přijmout prakticky jakýkoliv semenáček nebo malou odnož kaktusu. Rouby se na něm vyvíjejí neuvěřitelně rychle. Jeho další předností je velmi snadné množení řízkováním, kdy z několika málo matečných rostlin získáme během krátkého období obrovské množství řízků.
Trichocereus pasacana
Výborná, silná, tvrdá podnož. Rouby na této podložce nerostou sice nijak překotně rychle, ale nedeformují se a zachovávají si velmi přirozený vzhled. Bohužel, tento druh se množí pouze ze semen a určitou nevýhodou jsou silné trny, které ztěžují manipulaci při samotném roubování.
Trichocereus schickendantzii
Tato podnož se velmi snadno množí odnožemi, které tvoří v dostatečném množství. Velkou předností tohoto druhu trichocereusu je vlastnost, kdy na něj můžeme roubovat např. při záchranném roubování i velmi vyschlý roub. Snáší chladné přezimování a je trvalou podnoží pro mnohé druhy kaktusů, přičemž zdřevnatělý špalíček můžeme zcela zapustit do substrátu.
Určitou nevýhodou je nadměrná tvorba odnoží z bočních areol u čerstvě naroubovaných podnoží. Tento jev je možné potlačit seříznutím všech hran žeber při roubování.
Podíváme-li se na tuto otázku z hlediska roční doby, pak je asi nejvhodnější dobou pokročilé jaro (druhá polovina května a červen), kdy jsou optimální podmínky, podnože i rouby ve vegetaci, dostatek času pro dobrý srůst a vyzrání pletiv. Samozřejmě, že je možné roubovat i v jiné době, musíme však počítat s tím, že třeba v chladných deštivých obdobích nebo v letních vedrech může být úspěšnost srůstání nižší. Základním předpokladem však je to, že podnož musí být v době roubování v růstu (musí být dobře "napitá")! Roubovat se samozřejmě dá i v zimě, pokud můžeme roubovance umístit do umělých podmínek zářivkového kultivátoru.
Jestliže si stejnou otázku položíme z pohledu denní doby a průběhu počasí pak je odpověď následující.
Den vhodný pro roubování by neměl být příliš horký. V žádném případě není dobré roubovat ve skleníku přes polední žár jednak proto, že řezné plochy velmi rychle zasychají a ani pro nás není takto vysoká teplota nijak příjemná. Roubovat bychom neměli ani za deště, kdy je vysoká vzdušná vlhkost a existuje reálně zvýšené nebezpečí napadení řezných ran houbovými chorobami. Optimální je pustit se do roubování během pěkného polojasného dne ráno či odpoledne, kdy jsou teploty přece jen nižší. Jednoduše, vyberte si den, kdy i vám bude příjemně a tím máte zajištěn jeden krok k úspěchu.
Způsobů jak roubovat kaktusy je celá řada, přitom všechny jsou založeny na jednom a tom samém principu, kdy musí dojít ke srůstu cévních svazků roubu a podnože. My se v této kapitolce omezíme pouze na nejzákladnější postup, kterým se roubuje většina kaktusů. Jedná se o klasické roubování při kterém je řez na roubu i podnoži veden kolmo k ose růstu.
Máme-li vhodnou podnož a připravený roub, pak nejprve provedeme řez na podnoži. Na začátku kaktusářské praxe, když ještě nemáte dostatek zkušeností, řežte podnož raději několikrát - od shora směrem dolů - až se cévní svazky na příčném řezu podnože jeví jako světlejší nepřerušovaná kružnice. Uděláte-li totiž řez příliš hluboký, kroužek bude tvořen jednotlivými cévními svazky oddělenými nepatrnou mezerou. V tom případě se snižuje šance na spojení podnože a roubu. Podobně seřízneme i roub, přirozeně s tím rozdílem, že řežeme od kořene směrem k vrcholu. První řez vedeme asi v jedné čtvrtině stonku a hledáme stejnou situaci jako na podnoži tj. nepřerušovaný kroužek cévních svazků. Je málo pravděpodobné, že průměr cévních svazků podnože i roubu je stejně velký. Proto musíme při přikládání roubu na podnož dbát aby se cévní svazky překrývaly. Ideální stav je ovšem tehdy, jsou-li cévní svazky stejně velké a podaří-li se nám je umístit přesně na sebe. A to je také největší kumšt, protože tuto práci provádíme "naslepo" - mezi roub a podnož samozřejmě nevidíme. Ještě před samotným přiložením roubu na podnož ořežeme šikmo hrany žeber nebo hrbolců obou rostlinných druhů, protože nám pak nepřekáží trny, které by mohly dokonce znemožnit přiložení roubu.
Nyní nastává důležitá fáze fixace roubu. Běžně se k tomuto účelu používají gumičky nejrůznějších velikostí, které se přetáhnou přes roub a podvléknou se pod květináč. Při této operaci musíme přenést tlak rovnoměrně na vrchol roubu, protože jinak dojde k jeho "odstřelení". Takto přetáhneme přes každý roub dvě gumičky křížem, čímž se výrazně zlepší fixace a srůst. Podobně lze použít i bavlnku, kterou přes roub několikrát obtočíme. Důležité je, abychom roub k podložce nepřitáhli příliš velkou silou, mohlo by dojít k nadrcení pletiv a k následnému úhynu roubu. Musíme tedy rozlišovat mezi gumičkou, kterou přitáhneme měkký semenáč a mezi gumičkou, kterou použijeme pro roubování tvrdší odnože. Konkrétní popis těchto pracovních úkonů je takřka zbytečný, jelikož každý musí získat praktické dovednosti, které jsou slovy nesdělitelné. Proto shrňme několik důležitých zásad.
Postup při roubování na sloupovitou podnož (tři řezy)
1. Prvním řezem odřízneme vrchol podnože. Výhodné je, má-li odříznutá část dostatek síly pro další zakořenění, proto odřezáváme cca 2 - 3 cm.
2. Druhým řezem mírně zkosíme žebra rostliny u plochy vodorovného řezu.
3. Třetím řezem odřízneme tenký plátek kvůli perfektnímu začištění řezné plochy. Pak položíme roub tak, aby se kroužky cév kryly nebo alespoň excentricky překrývaly. Po té zafixujeme gumičkou, bavlnkou nebo jiným méně obvyklým způsobem.
Postup při roubování na kulovitou podnož
1. První řezem odkrojíme vrchní část temene těsně nad vegetačním vrcholem, který je vždy více či méně vnořen do stonku kaktusu.
2. Druhým řezem zkosíme žebra u příčně vedeného řezu, čímž zabráníme případnému propadání měkkých pletiv.
3. Třetí řez je nejdůležitější, jelikož se postupným odřezáváním tenkých plátků stonku dostáváme na potřebný šířku kroužku cévních svazků, který by měl být pokud možno stejný průměr, jako je průměr kroužku cév na roubu.
V případě, že roub ani po týdnu neseschl, ba naopak, vykazuje známky růstu a dobré kondice, bylo roubování korunováno úspěchem. V tom případě můžeme opatrně odstranit fixační gumičky (obzvlášť pozor u druhů s háčkovitými trny) a o roubovance se můžeme začít starat, jako o kterýkoli běžný druh kaktusu s tou výjimkou, že je možné čačtěji zalévat i přihnojovat. Tím zamezíme efektu, kdy roub se snaží růst a "vysává" podložku, která při sušším režimu slábne a scvrkává se. Dobře živená podložka naopak může pod roubem i sílit. Stejně důležité je pravidelně odstraňovat odnože, které se na některých podnožích mohou začít tvořit ve zvýšené míře. I ty ubírají roubu živin. Pokud se však na podnoži nadměrně tvoří odnože, znamená to, že špatně přirostlý roub málo přijímá, což nutí podložku k odnožování. Tady je vhodné přikročit k přeroubování.
U rodu Echinopsis ponecháme několik odnoží přes zimu aby na jaře pomohly lépe nastartovat podnož i roub k vegetaci. Teprve, když jsou podnož i roub dokonale probuzené, můžeme odnože s klidem odlomit.
Jestliže roub dobře neprospívá a je seschlý, jedná se nejspíš o špatný nebo vůbec žádný srůst. Je tedy nutné roub odstranit a není-li seschlý příliš, můžeme se pokusit provést opravné roubování. To u semenáčků nepřichází prakticky v úvahu, protože nesrostlý roub je již za pár dní naprosto vysušený.
Metod a dalších způsobů jak roubovat je celá řada. Jinak se roubují sloupovité druhy, jinak se roubuje na Peireskiopsis. Zcela odlišné je roubování na opuncie, jiné zásady platí při roubování a udržení mrazuvzdorných druhů. Jiné zásady platí u čerstvých klíčenců jiné u velkých exemplářů, které se roubují třeba na metr vysoké podnože. Z toho je jasně vidět, že problematika roubování je natolik široká, že by se o ní dala napsat celá knížka. To však není cílem této publikace a tak věříme, že všichni odhodlaní začínající kaktusáři sáhnou po další odborné literatuře, kde najdou k tomuto tématu řadu podrobných informací.