Vhodná doba pro roubování na peireskiopsis je v podstatě kdykoliv. Podložka ale musí být v perfektní kondici (stejně jako jiné podložky před roubováním), pokud možno velmi dobře živená (hnojená, může růst i v dobré kompostovce), maximálně napitá - já říkám, že po seříznutí vrcholu musí "jen jen" vystříknout šťáva z řezné plochy. Seříznout se musí jen vršek, který je ještě jako "bylina", kdežto níže pod vrcholem je to už "dřevina". Roubovaný semenáček by měl být ještě měkký, může to být semenáč pár týdnů nebo dokonce dnů starý, některé druhy zase roubujeme vzhledem k jejich velikosti později. Na řezu podložky se někdy vytvoří kapka tělní tekutiny, tu neutíráme, ale semenáček položíme přímo do ní, na střed řezu (řežeme nejlépe ostrou žiletkou). Semenáček mírným tlakem (třeba pinzety) přitlačíme na řez, tekutina působí tak, ze semenáček dobře přilne. Semenáček řežeme zhruba v polovině nebo ve spodní třetině, to je podle velikosti (délky) rostlinky tak, aby zbyla dostatečná hmota semenáčku. Nejlépe je uložit roubovance do teplého polostínu, nesmí být vystaven prudkému slunečnímu svitu. Někdo s úspěchem uloží roubovance do akvária, které přikryje tabulkou skla, aby vytvořil mikroklima s vyšší vzdušnou vlhkostí. Osobně se přimlouvám za roubování brzy zrána, nebo pak raději až v podvečer.
Pokud se vám roubování nezdařilo ani při dodržení všech výše uvedených zásad, pak za to může zcela určitě nevhodné postavení planet či stav měsíce.