Kdysi před lety mne Standa Stuchlík při jedné z mnoha mých návštěv vyzval, abych si vybral něco z jeho výsevů. Krátce předtím jsem si prohlížel symetricky osázenou misku s drobnými tmavými gymnokalycii - bylo jich v pěti řadách po deseti - a všechna kvetla krásnými dlouhými a nápadně štíhlými květy. Rostliny měly kolem dvou centimetrů v průměru a jejich květy byly relativně veliké - jejich průměr byl dvakrát větší než šířka rostlin. Naznačil jsem tedy Standovi, že se mi líbí právě tato gymnokalycia. Omluvil se ale s tím, že tyto rostliny si nechá ve sbírce a ať si vyberu něco jiného. Překvapilo mne, že mu záleží právě na těchto drobných rostlinkách, zvláště když jich má celou padesátku. Bylo jich vlastně jen devětačtyřicet - jedna rostlina v rohu misky chyběla a já se zeptal na její osud. Standa mi vysvětlil, že chybějící rostlinu daroval jedné ze zahraniční návštěv, které nedokázal odmítnout. Bylo na něm vidět. že to pro něj znamenalo těžkou oběť. Nepatřím mezi ty, kteří musí mít tu či onu rostlinu ve sbírce za každou cenu, a tak jsem mezitím na drobná tmavá gymnokalycia pozapomněl.
|
Pokud má Standa Stuchlík pravdu (a on ji má skoro vždy), pak má tato rostlina nejméně 15 let, průměr 5 cm a pochází z pěstírny kaktusů fy. Uhlig. |
Připomněl mi je opět Standa Stuchlík, a to při naší návštěvě v pěstírně firmy Uhlig. Zavolal mne k parapetu, na kterém bylo několik exemplářů ve velikosti asi čtyř centrimetrů, všechny s typicky štíhlými poupaty. Veškeré výpěstky v pěstírně byly za jednotnou cenu 4 DM. Standa mi doporučil nějaké rostlinky koupit, zvláště když byly za 4 marky, což se mu zdála být velmi výhodná cena. Stále jsem ještě nechápal, co je na této ceně tak mimořádně výhodné, když všechna gymnokalycia stála stejné čtyři marky. Pozorně se na rostliny podíval a odhadl jejich stáří na nejméně deset let. Dal jsem na jeho doporučení a dvě rostliny koupil. Nechybělo mnoho, a o obě rostliny jsem málem přišel na české celnici.
 |
 |
| Květní trubka Gymnocalycium ragonesei je mimořádně úzká, květy pak relativně veliké. |
Gymnocalycium ragonesei je nejmenším druhem celého rodu, je typické velmi úzkými květy bílé barvy, které jsou vzhledem k rozměrům rostlin veliké (výška i šířka květů ke 4 cm). Jsou zbarvena do velmi tmavých odstínů - tmavě zelené, zelenohnědé, případně s fialovým či šedým nádechem. Moje rostliny jsou zcela hnědé, mají 5 cm v průměru při stáří kolem 15 let. Kvetou velmi hojně, a to od dubna až do podzimu opakovanými sériemi. Květy jsou bílé, ale ve sbírkách se lze setkat rovněž s růžově kvetoucími kultivary. Jedna z rostlin je plochá, druhá roste mírně kónicky.
Zapátral jsem po údajích o tomto taxonu v literatuře a zjistil, že údajů je poměrně málo - v roce 1975 celkem nevýznamná zmínka v článku B. Schütze v časopise Kaktusy, v roce 1986 v rámci Monografie rodu Gymnocalycium téhož autora a naposledy v roce 1988 v Atlase kaktusů z pera Václava Jiránka.
Rostliny nalezl 13. 12. 1949 Ragonese, předal je dr. Castellanosovi, který je také autorem popisu z roku 1950. Typovým nalezištěm je okraj solné pouště Salinas Grandes v nadmořské výšce 400 m, v blízkosti hranic provincií Catamarca a Cordoba
(Argentina). Rostliny zde rostou zcela zapuštěny v zemi a nemají téměř žádné trny, které jsou obroušeny poletujícím pískem. Ve sbírkách byly pod názvem G. ragonesei bylo po dlouhá léta považováno za vymizelý druh a ve sbírkách byly pod tímto názvem pěstovány zcela jiné rostliny, patřící do okruhu G. stellatum, které jsou dnes označovány jako G. pseudoragonesei a dorůstají větších rozměrů.
Patří spíše mezi choulostivější gymnokalycia, jsou citlivá na dlouhodobé přemokření půdy v období poklesu teplot. Růst semenáčů je velmi pozvolný, ale rostlinky nás dokáží překvapit svými elegantními květy již ve velikosti pouhého 1,5 cm! V období vegetačního klidu se semenáče zatahují do půdy stejně jako rostliny ve své domovině. Napříč jejich jisté choulostivosti a pomalému růstu nelze doporučit roubování, které by setřelo typické gracilní znaky pravokořenných rostlin.