Taxon
Strombocactus disciformis (De Candolle) Britton et Rose var. esperanzae (Glass et Arias) Don Pedro et Říha, Kaktusy, 33: 83, 1997
Strombocactus disciformis (De Candolle) Britton et Rose subsp. esperanzae Glass et Arias, Brit. Cact. Succ. Journ., 14: 200, 1996
Strombocactus pulcherrimus J.J.Halda, Cactaceae etc., 6: 88, 1996
Taxon obdržel jméno na počest paní Esperanza Benavides de Velasquez, která finančně podporovala botanickou zahradu CANTE v San Miguel Allente v Mexiku.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, silně zploštělý, až 45 mm široký a 20 mm vysoký, kořenová část dlouze vřetenovitá. Temeno vpadlé, epidermis popelavě šedá až zelenošedá, 13 spirálovitě stočených žeber rozpadlých do výrazných bradavek, bradavka asi 5 mm dlouhá a asi 7 mm široká, zdola sekyrovitě protáhlá, nahoře s náznakem nízkého kýlu; areoly na vrcholu bradavky, s krátkou bělavou plstí, později holé. Okrajových trnů až 12, jen v mládí, později opadávají a nahrazují je středové trny, šedé až téměř černé, 8-11 mm dlouhé, jehlovité.
Květ
nálevkovitý, asi 25-30 mm široký, okvětní lístky asi 2,5-3 mm široké, kopinaté, 11-17 mm dlouhé, celokrajné až lehce třepenité, špičaté; vnější okvětní lístky s výrazným fialovým středním pruhem, vnitřní okvětní lístky fialově purpurové, se světlejším okrajem.
Plod
ve zralosti nachový, soudkovitý, asi 8 mm dlouhý.
Semeno
asi 0,5 mm velké, testa drobně bradavčitá, žlutohnědá, hilum vejčité, světlé.

Variety
Rod Strombocactus obsahuje celkem 1 druh se 3taxony, a to: S.disciformis
var. disciformis, rostliny pod tímto jménem jsou robustní, výjimečně dorůstají i do desítek cm délky a jako mohutné fajfky visí z téměř kolmých stěn v roklích rozsáhlého areálu ve státech Hidalgo a Queretaro. V minulosti Fričem popsaná var. siedelii roste v oblasti, odkud pocházejí i sběry považované za typy taxonu, liší se jen v nepodstatném znaku - tupým zakončením okvětních lístků. Dnes je tato varieta považována za synonymum k nominátní varietě.
var. disciformis f. minimus Don Pedro et Říha (syn.: S.jarmilae J.J.Halda), jehož odlišovacím znakem od nominátní formy je miniaturní růst, nutno však dodat, že je možné nalézt i větší rostliny, než udává Haldův popis. Areál rozšíření se ovšem dotýká oblasti, kde se vyskytuje i nominátní varieta. Už z tohoto důvodu lze odmítnout postavení taxonu na úrovni druhu (S.jarmilae).
var. esperanzae, který se od nominátní variety liší jednak miniatůrním vzrůstem na vzdálené a tím i izolované lokalitě, jednak i sytě červeným vybarvením květu.
Přirozená proměnlivost je omezená snad jen na otrnění v blízkosti temene, které může být nevýrazné, našedlé a krátké, ale také výrazné, s dlouhými, skoro černými středovými trny. Rozdíly v délce středových trnů mohou mít souvislost s věkem rostlin.

Výskyt
V této době je znám pouze nevelký areál rozšíření ve státu Guanajuato, kde roste v kaňonech přítoků řeky Rio Moctezuma, v pohoří Sierra Gorda, poblíže Xichu, kde jsem měl možnost pozorovat jednu z lokalit i já. Rostliny tu obývají strmé, na jih, východ i západ orientované svahy s břidlicovo jílovitým podložím, s ojedinělou vegetací trav, hechtií a agáví.
S.disciformis var. esperanzae obývá areál společně s dalšími kaktusovitými - např. Turbinicarpus alonsoi, Coryphantha erecta, Opuntia microdasys, Astrophytum ornatum, Echinocactus platyacanthus a Ferocactus glaucescens. Rostou tu Agave xylonacantha, sukulentní druhy rodů Bursera, Fouquieria, stejně jako další suchomilná květena, např. Larrea, Selaginella aj.

Pěstování
Pěstování strombokaktusů obecně naráží na problémy a rozhodně se nejedná o rostliny, které by mohl úspěšně pěstovat každý začátečník. Potíže nastávají už při výsevu, velmi drobná semena sice dobře klíčí, ale semenáčky rostou velmi pomalu, jsou choulostivé na přemokření i na přeschnutí, uplyne rok a semenáčky jsou pro přepichování stále velmi malé, ve výsevní misce spíše ubývají, jsou dlouho malé i pro komerční roubování. Pokud však přežijí dva první roky, rostou lépe, snesou i vlhko, za předpokladu dostatku tepla. Snášejí zálivku i v zimě, pokud jejich umístění je teplé a světlé.
Rozšíření do sbírek zatím brání také nedostatek semen, rostliny u nás kvetou dost neochotně, a to i když jsou roubované na silných podložkách.

Poznámky
Strombocactus disciformis var. esperanzae byl objeven v roce 1995, při výzkumu sukulentní flóry státu Guanajuato. Tento červenokvětý strombokaktus byl o rok později popsán v časopise britské kaktusářské společnosti Glassem a Ariasem, kteří také jako první rozpoznali fakt, že se jedná o nový taxon. Krátce před Glassem však taxon popisuje ve slovenském časopisu Cactaceae etc. český kaktusář J.J.Halda, který tyto rostliny údajně do té doby na lokalitě neviděl, takže k popisu použil dvě rostliny, které měl jaksi z druhé ruky. Popis doprovází údaj o uložení holotypu, který má pod číslem 11473 evidovat herbář Botanického musea v Průhonicích, ovšem ještě v srpnu 1998 (tedy více než rok a půl po publikování popisu) holotyp zde uložený není.
Další informace sděluje, že sběr v přírodě provedl J.J.Halda, v roce 1985.
Tento údaj je obecně pokládán za omyl, nepravdu, nebo tiskovou chybu. Je samozřejmé, že Haldou uvedený rok nálezu rozhořčilo pravé objevitele, kteří tento údaj i sám popis považují přímo za krádež priority jejich objevu. Tyto nálady se nakonec odrazily i v některých článcích zahraničních odborných periodik.
Postavení tohoto zajímavého taxonu prošlo během krátké doby bouřlivým vývojem. Během 2 let byly učiněny 3 pokusy o stanovení jména a taxonomické úrovně. Ty zřejmě zakončil poslední pokus Dona Pedra a Říhy, kteří taxon kombinovali na úroveň variety. Zdá se, že toto postavení je kaktusářské veřejnosti přijatelné, nakonec čas ukáže, které znění jména bude ve světě i u nás nejdříve vžito a tedy přijato. Sám se přimlouvám za postavení na úrovni variety. Pro toto řazení svědčí nejen odlišnosti při srovnávání květu a semen, ale i odloučenost naleziště, které se nedotýká s areálem S.disciformis var. disciformis.

Literatura
Glass Ch. et Arias S., New subspecies of Strombocactus from Srra, Gorda, Guanajuato, Mexico, Brit.Cact. J., 47: 200-204, 1996
Halda J.J., Dva nové strombokakty z Querétara, Cactaceae etc., 6: 83-91, 1996
Říha J., Strombocactus ..., Pokus o pochopení poměrů uvnitř rodu, Kaktusy, 33: 83-84, 1997

Autoři
Text i foto: Vojtěch Myšák (text doplnil Libor Kunte).
Rostlina byla fotografována v roce 1996 na lokalitě poblíž Xichu.