Taxon
Sulcorebutia pulchra (Cárdenas) Donald, Cact. Succ. J. Amer. 43: 39, 1971
Rebutia pulchra Cárdenas, Cact. Succ. J. Amer. 42: 37, 1970 ["pulchera"]
Weingartia pasopayana Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 9: 3, 1984
Weingartia perplexiflora Brandt, De luetzerburger Cacteefreen, 3: 1, 1982
Weingartia pulchra (Cárdenas) Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 5: 95, 1978
Jméno je odvozeno od latinského slova pulcher - krásný. Původní slovní tvar "pulchera" byl gramaticky nesprávný a tak je dnes používán opravený tvar uvedený v nadpisu.

Popis
Tělo
stonek často odnožující až trsovitý, jednotlivé hlavy asi 40-45 mm široké a 20-30 mm dlouhé, polokulovité až kulovité, pokožka matná, zelenavě bronzová, načervenalá až hnědočerná, kořeny silně dužnaté, větvené. Žeber zprvu asi 7, později i více spirálovitá, bradavičnatá, areoly asi 5 mm dlouhé a 1 mm široké, s šedobílou vlnou. Okrajových trnů 10-11 (i více), paprskovitě rozložené po obvodu, přitisklé až mírně odstávající, asi 3-5 mm dlouhé, žlutozelené, časem šednoucí, měkké, nepíchavé, pružné, většinou s tmavou až černou bází; středový trn chybí.
Květy
nálevkovité, až 50 mm dlouhé a 40 mm široké, světle růžovofialové až světle červené,?střed světlejší; okvětní lístky kopinaté, celokrajné, někdy zvlněné, asi 25-30 mm dlouhé a okolo 5 mm široké, vnější šupiny na květním lůžku zelené; blizna a prašníky běložluté.
Plod
kulovitý, asi 4-8 mm velký, šupinatý, ve zralosti příčně praskající.
Semena
kulovitá asi 1 mm velká, testa matná, hnědavě černá.

Variety
Bylo dovezeno více forem, které se liší uspořádáním žeber, bradavek, délkou a barvou trnů a pokožky. F.Brandt na základě těchto vnějších znaků popsal samostatné druhy
S.pasopayana
S.perplexiflora
jedná se však nepochybně jen o formy s delšími odstávajícími trny. Mnoho různých odchylek zřejmě teprve čeká na botanické vyhodnocení.

Výskyt
Typová lokalita byla udána u osady a řeky Rio Presto, přítoku Rio Grande, provincie Zudaňez (Bolívie) v nadmořské výšce okolo 2400-2600 m. Roste zde na travnatých, kamenitých loukách, s bohatým výskytem mechů a nízkých horských bylin, obdobě alpských niv, ovšem s poměrně malými teplotními rozdíly.

Pěstování
S.pulchra má stejné požadavky, jako většina jiných druhů rodů Sulcorebutia, Weingartia a Parodia, z dané oblasti. Při pravokořenném pěstování je nutný hlinito-písčitý substrát bez většího podílu humusu, protože masitě dužnaté kořeny jsou citlivé k houbovým onemocněním. V zimním období dobře snáší nízké teploty, i s poklesem k bodu mrazu. Počet květů na jedinci je však malý, a doba otevření květů je rozdílná nejen na jedné rostlině, ale zejména na souboru jedinců. Možnost získat semena je tak značně omezena. Proto i množení semeny je nedostatečné, většina rostlin na trhu je množena vegetativně.
Foto: R.Šubík; rostlina je originál s polním číslem HS 78a.

Poznámky
Naleziště na Rio Presto a R. Grande je poměrně dobře dostupné, vzhledem k silnici vystavěné v šedesátých letech. Řada sběratelů tehdy dodala materiál nejrůznějších forem otrnění, barvě pokožky i květů. V podstatě původní Cárdenasovy rostliny nejsou již známy. Také sběry pod označením
WR 593
WR 599
Lau 387
jsou také již stěží dosažitelné, resp. ve sbírkách vymřely (?). Teprve Swobodovy
HS 78
HS 78a
HS 78b
se dostaly mezi pěstitele. Z posledních introdukcí jsou to i nálezy E.Kirschneka a řady mnoha dalších cestovatelů. Brandt popsal v r. 1984 samostatný druh
S. pasopayana Brandt (Lau 387),
který pochází ze stejné oblasti, má však více žeber a delší trny. Bez pochyb jde o taxon proměnlivý, atraktivní, blízce příbuzný celé řadě jiných, např. S.rauschii. Podle soudobých botanických kritérií bude nutné radikální přehodnocení celé skupiny, ovšem, čím více rostlin z přírody poznáváme, tím více je jednoznačné a jednoduché řešení nesnadnější. V každém případě však je vhodné říci, že se jedná o krásné, pomalu rostoucí a cenné kaktusy, které nelze jen tak rychle namnožit. Jsou proto zřejmě určeny jen pro specialisty.

Literatura
Brinkmann, Die Gattung Sulcorebutia, p. 41, 1976
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 507, 1977
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A colector's guide, p. 69, 1985

Autoři
Foto: R.Šubík; rostlina je originál s polním číslem HS 78a.
Text: J.Říha.