Taxon
Lobivia jajoana Backeberg var. vatteri (Krainz) Ullmann, Kaktusy, 26 : 19, 1990
Lobivia vatteri Krainz, Sukkulentenkunde (Jahrbuch) der Schweizerischen Kakteegeselschaft), 1 : 6, 1947
Lobivia vatteri Krainz var. robusta Backeb., Descr. Cact., Nov., p. 30, 1956
Lobivia gregeri Kreuz., Kreuzinger. kat., p. 34, 1935, nom. illeg.
Lobivia nigrostoma Buin., Succulenta 31 : 2, 1952
Varieta je pojmenována podle Ernesto Vattera z Buenos Aires v Argentině, cestovatele a sběratele kaktusů.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, až 60 mm vysoký a 50 mm široký. Epidermis tmavozelená; žeber 14-16, ostrá, hlubokými zářezy rozdělená v hrboly, areoly v dolní části hrbolů kulaté s bílou plstí. Okrajových trnů 8-10 (-12), 10 mm dlouhé, zahnuté, světle hnědé až červenavé s tmavším hrotem; středové trny 1-2, 40-80 mm dlouhé, lehce zahnuté, zpočátku až černé, později hnědé až červenavě hnědé, na bázi rubínově červené.
Květy
až 60 mm dlouhé a 70 mm široké, široce otevřené, krátká, světle zelená trubka je porostlá šedozelenými vlasy; vnější okvětní lístky bleděžluté; vnitřní okvětní lístky žluté až oranžové, široké, zakončené malou špičkou, jícen černý; tyčinky ve dvou sériích, nitky oranžové až světle hnědé, prašníky žluté, krátká čnělka dosahuje k okraji hymenu, blizna s 5 laloky, žlutavá až zelenavá.
Plod
kulovitý až vejčitý, podélně pukající, porostlý šupinami s vlasy jako trubka.
Semeno
protáhlé, zahnuté, 1,3 mm dlouhé, matně černé.

Variety
K L. jajoana řadí Rausch
var. fleischeriana,
var. elegans,
var. aurata,
var. nidularis,
var. pungens,
var. caspalasensis,
var. paucicostata (= L. glauca v. paucicostata),
var. nigrostoma. Obě poslední jména jsou neoprávněná, protože odporují ustanovením kódu botanické nomenklatury (ICBN). Správná jména jsou
var. glauca
var. vatteri.
U var. glauca si W.Rausch nesprávně vysvětlil ustanovení pro použití jmen. U var. nigrostoma zařadil mezi synonyma L. vatteri, která byla popsána o 5 let dříve než L. nigrostoma. Na základě priority je správně var. vatteri.
Jednotlivé variety se liší jednak barvou květu, jednak i tvarem těla.
var. glauca má pouze 7-9 plochých žeber,
var. nidularis má 22 žeber a květ jen 35 mm široký,
var. pungens má středové trny až 60 mm dlouhé,
var. caspalasensis je často bez středových trnů,
var. fleischeriana má delší tělo a početnější trny, všechny kvetou různými odstíny červené barvy, stejně jako nominátní varieta.
var. vatteri má květy žluté až oranžové, stejně jako
var. elegans, která má pouze 1 středový trn a
var. aurata, která je bez středového trnu. Ceníky nabízejí řadu forem a variet, polních čísel a provizorních jmen z okruhu L. jajoana.

Výskyt
Lobivia jajoana se svými varietami roste od Santa Victoria na hranici Bolívie a Argentiny až po Jujuy. Var. vatteri se nalézá na jihu celého areálu výskytu L. jajoana. Podobně jako ostatní variety roste ve štěrkových sutích mezi řídkým porostem trav.

Pěstování
Pro pěstování platí stejné zásady jako u všech vysokohorských druhů. Hodně světla a dostatek čerstvého vzduchu, nejlépe ve volné kultuře. Zimování velmi chladné, do 10 stup. C, jinak se rostliny probouzejí a při nedostatku světla se deformují. Pěstování je obtížnější než u jiných lobivií, ale roubování není nutné.

Poznámky
Rostlina na snímku je v našich sbírkách vedená jako L. nigrostoma, případně jako L. jajoana var. nigrostoma a L. vatteri se liší pouze odstínem barvy květu, ale vzhledem k barevné pestrosti od žluté po oranžovou nelze podle barvy oba taxony rozlišovat. Proto je jejich sloučení správné. L. vatteri je starší jméno, proto je správná kombinace L. jajoana var. vatteri, nikoliv jak uvádí Rausch L. jajoana var. nigrostoma.
Rausch zařadil L. jajoana s jejími varietami do blízké příbuznosti s L. grandiflora Br. et R.. Ta však patří spíše do podrodu Echinopsis. Nejbližšími příbuznými je L. chrysantha a L. marsoneri. L. gregeri je neplatné jméno z Kreuzingerova katalogu bez znalosti naleziště i variační šíře.

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 209 a 216, 1976
Jelínek J., O kaktusech, p. 190, 1972
Rausch W., Lobivia 2 : 108-113, 1975

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Karel Crkal.