Taxon
Rebutia senilis Backeberg var. lilacino-rosea Backeberg, in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 416, 1935
Rebutia senilis Backeb. f. lilacino-rosea (Backeb.) Buin et Don., Sukkulentenkunde, 7/8 : 99, 1963
Varieta byla pojmenována podle barvy svých květů, lilacinoroseus znamená fialově růžový.

Popis
Tělo
stonek zpočátku ploše kulovitý, později kulovitý až slabě protáhlý, odnožující až 70 mm široký a 80 mm vysoký, sytě zelený, kořeny vláknité.Žebra zcela rozložená v nízké okrouhlé hrbolky; areoly okrouhlé asi 1 mm široké, slabě bíle plstnaté. Trny početné, přilehlé až odstávající, těžko rozlišitelné na středové a okrajové, v počtu asi 25, 5-10 mm dlouhé, čistě bílé.
Květy
asi 30 mm dlouhé a 35 mm široké, fialově růžové. Okvětní lístky kopinaté, s krátkou tmavší špičkou; květní trubka štíhle nálevkovitá, rovnoměrně se rozšiřující, a nahnědle červenými šupinami, nitky bělavé, prašníky nažloutlé; čnělka narůžověle bílá, blizna se 4-5 rameny bílá, přesahující prašníky.
Plod
nažloutle červený, ploše kulovitý.
Semena
podlouhlá, asi 1 mm dlouhá, leskle černá s bílým hilem.

Variety
R. senilis var. lilacino-rosea je málo proměnlivý taxon. Drobné rozdíly ve tvaru těla a částečně i v otrnění jsou jen důsledkem kultury. Wessnerem byla tato varieta nabízena pod číslem
Wessn. 9429b.

Výskyt
R. senilis var. lilacino-rosea pochází z Argentiny, ze stejné oblasti jako
R. senilis var. senilis, z horní části Quebrada Escoipe.

Pěstování
R. senilis var. lilacino-rosea roste dobře na vlastních kořenech a při dodržení základních požadavků, které jsou stejné jako u většiny rostlin rodu Rebutia, pravidelně a hojně kvete. Semena se ze samosprašných květů tvoří v dostatečném množství, dobře klíčí a semenáčky dorůstají do květuschopnosti během dvou až tří let.

Poznámky
Mezi samosprašnými rostlinami Rebutia sect. Rebutia můžeme pozorovat tři jasně ohraničené skupiny, které jsou charakterizovány svými vedoucími druhy R. minuscula a R. xanthocarpa. Je jistě zajímavé, že ve všech těchto třech skupinách jsou zastoupeny ve vybarvení květů v podstatě shodné odstíny v širokém spektru. To se týká rovněž fialově až fialově červené barvy květů, kterou ve skupině R. minuscula nalezneme u okruhu R. violaciflora. Obdobné zbarvení květů nalezneme i u obou dalších skupin, u R. xanthocarpa je to u R. xanthocarpa var. violaciflora a ve skupině R. senilis u R. senilis var. lilacino-rosea. Rostliny s podobně zbarvenými květy se vyskytují dokonce i ve skupině R. wessneriana. Toto zbarvení květů je charakteristickým znakem, který odlišuje R. senilis var. lilacino-rosea od ostatních variet R. senilis.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1545, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
Donald J.D., The classification of the Rebutias, Ashingtonia, 2 : 50, 1976
Hlinecký A., Rod Rebutia K.Schumann, Fričiana, 5/36 : 11, 1963

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.