Taxon
Lobivia schieliana Backeberg, Descr. Cact. Nov., p. 30, 1956
Lobivia schieliana Backeb. var. albescens Backeb., Die Cactaceae, 3 : 178, 1975
Lobivia backebergii (Werd.) Backeb. subsp. schieliana (Backeb.) Rausch, Lobivia, 3 : 178, 1975
Tento druh byl pojmenován po Wolfgangu Schielovi (1904-1978) z Freiburgu, předsedovi "Deutsche Kakteengesellschaft" a význačném pěstiteli.

Popis
Tělo
stonek lehce protáhlý, na bázi odnožující, 45 mm dlouhý a 35 mm široký; epidermis tmavozelená. Žeber 14, příčnými zářezy rozdělená v malé hrbolky, nízká; areoly kruhovité, se žlutou plstí, 2-3 mm široké, blízko u sebe. Okrajových trnů 14, hřebenovitě postavené, vzájemně propletené, přitisklé k tělu nebo jen mírně odstávající, 5 mm dlouhé; středový trn často chybí, později 1,5-6 mm dlouhý; k vrcholu zahnutý, všechny trny světle žluté až žlutavě bílé.
Květ
na tenké trubce, 50 mm dlouhý a široký; trubka se světlešedými vlasy a zelenými šupinami; vnější okvětní lístky světle růžovofialové; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, s jemnou špičkou, světle červené; jícen a nitky karmínové, prašníky žluté; čnělka růžová, šestiklanná blizna žlutá.
Plod
kulovitý, porostlý šupinami a vlasy jako trubka,podélně pukající, dužnatý.
Semena
protáhlá, zahnutá, 1,3 mm dlouhá, testa matně černá, jemně hrbolkatá, hilum oválné.

Variety
V roce 1959 popsal Backeberg L. schieliana s bělavými trny, které bývají více propleteny. Barva trnů se však u L. schieliana mění od zlatožluté přes žlutou až po žlutavě bílou. Vzhledem k tomu, že barva trnů není konstantním znakem, je L. schieliana
var. albescens jako taxon neudržitelný.
V literatuře se občas objevuje zmínka o formě či varietě s více nebo méně háčkovitými trny, která však nebyla popsána. W.Rausch v roce 1985 k L. schieliana zařadil jako variety
L. quiabayensis a
L. leptacantha.

Výskyt
L. schieliana roste v Bolívii v provincii Munecas ve výšce 3000 m n. m. F.Ritter jí udává i z provincie Larecaja.

Pěstování
L.schieliana se pěstuje snadno, roubování je zbytečné. Jsou velmi vhodné pro volnou kulturu. V letních vedrech zastavují růst a při nevhodné zálivce mohou zahnívat. Toto nebezpečí zmírňuje volná kultura, ve které bohatě kvetou a tvoří mohutné trny. V zimě je nutná teplota pod 10 stup. C. Tvrdě pěstované rostliny nezničí ani přechodný pokles teploty pod bod mrazu.

Poznámky
L. schieliana patří pro svůj vzhled mezi hledané rostliny. Je dobře odlišitelná od ostatních druhů rodu Lobivia. Je velmi proměnlivá v barvě i počtu trnů, takže můžeme uspořádat barevnou kolekci od téměř bílých trnů až po trny žluté. V Backebergově systému založeném na morfologii těla je L. schieliana zařazena do řady Tiegelianae spolu s L. tiegeliana a L. peclardiana. L. tiegeliana se odlišuje nejen stavbou květu, ale i semen. Rausch na základě geografického rozšíření zařadil L. schieliana jako subspecií k L. backebergii, stejně tak jako L. hertrichiana, L. wrightiana a L.zecheri. Na rozdíl od ostatních taxonů z komplexu L. backebergii - hertrichiana má L. schieliana dužnaté plody, proto jí Rausch o 10 let později vede jako samostatný druh ve skupině L. pentlandii a řadí ji za L. chrysochete. Svým hřebenovitě postavenými početnými trny, které zahalují celé tělo, se od ostatních taxonů skupiny zřetelně odlišuje. Rausch udává, že na některých lokalitách nalezl i žlutě kvetoucí jedince. Dužnaté plody a silně zakřivené semeno jsou společným znakem celé skupiny L. pentlandii, proto proti tomuto zařazení budou menší námitky než k zařazení do komplexu L. backebergii - hertrichiana.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1477, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 214, 1976
Rausch W., Lobivia, 1 : 16, 1975
Rausch W., Lobivia, 3 : 178, 1975
Rausch W., Lobivia 85, p. 121, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 580, 1980
Říha J., Kaktusy, 21 : 119-120, 1985
Schütz B., Kaktusy 76, 12 : 26-27, 1976

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Karel Crkal.