Taxon
Notocactus tenuicylindricus Ritter, Succulenta, 48 : 108, 1970
Jméno druhu se vztahuje k tvaru jeho stonku, tenuicylindricus znamená tence válcovitý.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, sloupovitý, 40-80 mm vysoký a 20-30 mm tlustý, trávově až namodrale zelený; temeno nepatrně prohloubené, překryté trny a dosti hojnou bílou vlnou; kořeny vláknité, vzácně tvořící kořenové odnože. Žeber 13-21, 3-4 mm vysoká, ponejvíce přímá, více nebo méně hrbolatá, někdy zcela rozdělená v bradavkovité hrboly; areoly okrouhlé, 1,0-1,5 mm v průměru, 1,5-3 mm vzdálené, umístěné na hrbolech, zpočátku bíle plstnaté. Trny jehlovité, píchavé, okrajových trnů 10-15, nažloutle bílé, 3-4 mm dlouhé, paprskovitě rozložené; středové trny 2-4, ponejvíce 3, poněkud silnější, odstávající, červenohnědé, 3-6 mm dlouhé, přímé, vzácně jednotlivé na konci háčkovitě zahnuté.
Květy
v blízkosti temene, až 45 mm dlouhé, nevonné, otevřené v dopoledních hodinách; okvětní lístky 28 mm dlouhé, 5 mm široké, kopinaté, světle citrónově žluté, vnější s načervenalými špičkami; květní lůžko zelené, asi 8 mm dlouhé, asi 8 mm dlouhé a široké, hojně pokryté bílou vlnou, malými načervenalými šupinami a jemnými žlutými štětinami; květní trubka nálevkovitá, 15 mm dlouhá, nahoře stejně široká, uvnitř intenzivně citrónově žlutá, vně žlutozelená, hojně pokrytá nahnědlou vlnou, dlouze trojúhelníkovitými zelenými s červenohnědými konci a hnědými štětinami; nitky intenzivně citrónově žluté, asi 7 mm dlouhé, nasazené po celé délce květní trubky, prašníky bledě žluté; čnělka bledě žlutá, 24 mm dlouhá, s rubínově červenou bliznou.
Plod
nazelenale žlutý, vně pokrytý jako květní lůžko, vyplněný nehojnou bílou dužninou.
Semena
zvonkovitá, asi 1,2 mm dlouhá a široká, u hila mírně střechovitě rozšířená, hilum okrouhlé, velké, bazální, testa matně černá, jemně hrbolatá.

Variety
N. tenuicylindricus byl popsán podle sběru
FR 1361. Rostliny tohoto původu vykazují jen malou variabilitu, středové trny byly v prvotním popisu uvedeny výhradně rovné. Z blízkého naleziště pochází rovněž sběr
HU 34, u rostlin tohoto původu se však vyskytují i rostliny s jednotlivými středovými trny háčkovitě zahnutými. Jako N. tenuicylindricus byly dále označeny sběry
DV 23/a,
FS 66,
FS 79, jako variety a formy N. tenuicylindricus sběry
PR 250,
PR 251,
PR 252,
PR 253,
WRA 188. Tyto sběry vykazují menší i větší odchylky ve vzrůstu i otrnění, dosud nejvýraznější odchylku představuje sběr
PR 251b, označený provizorním jménem N. tenuicylindricus
var. atypicus.

Výskyt
N. tenuicylindricus pochází z brazilského státu Rio Grande de Sul, z blízkosti uruguaysko-brazilské hranice severně až severozápadně od města Livramento.
Typová lokalita se nachází jižně od Alegrete, naleziště sběru
HU 34 u Santana. Sběry Prestlého pocházejí ze Serra de Cavera, naleziště N. tenuicylindricus var. maior nom. nud.
PR 250 uvádí sběratel severně od Livramento.

Pěstování
N. tenuicylindricus nepatří mezi snadno pěstovatelné notokaktusy. Pravokořenné rostliny rostou jen velmi pomalu a také tvorba květů je většinou velmi omezená. Pěstování roubovaných rostlin je mnohem jednodušší, ale těla se pak nepřirozeně zvětšují a odnožováním v blízkosti krčku tvoří velké trsy.

Poznámky
N. tenuicylindricus je blízce příbuzný s N. minimus, na samostatnost těchto dvou taxonů na úrovni druhu existují značně odlišné názory. Rozdíly mezi jižnějšími uruguayskými populacemi N. minimus a severnějšími brazilskými populacemi N. tenuicylindricus spočívají především ve tvaru středových trnů a tvorbě kořenových odnoží. U populací N. minimus jsou háčkovité trny pravidlem, u N. tenuicylindricus se u některých populací háčkovité zahrnutí středových trnů nevyskytuje vůbec, u jiných jen vzácně. Obdobně je tomu s kořenovými odnožemi, které jsou hojně tvořeny u populací N. minimus, naproti tomu u populací N. tenuicylindricus jen vzácně. Rozdíly mezi populacemi N. tenuicylindricus jsou znatelně větší. Drobné rozdíly mezi populacemi existují rovněž u semen. Zatímco lze tedy pozorovat výrazné rozdíly mezi jižními populacemi N. minimus a severními populacemi N. tenuicylindricus, existují v oblasti mezi nimi nálezy, které svými přechodnými znaky hovoří spíše pro rozlišení obou těchto taxonů v rámci jediného druhu, N. minimus. Otázkami vzájemného vztahu N. tenuicylindricus a N. minimus se v poslední době zabývala řada článků v časopisech věnujících se rodu Notocactus.

Literatura
Havlíček R., Metodický text č.9 k řadě Fricianae; Minimus - příloha, 1986
Kolarik J., Lisal K., Notocactus minimus - Notocactus tenuicylindricus; Minimus, 18 : 50, 1987
Krell S., Zur Verbreitung von Notocactus minimus und Notocactus tenuicylindricus; Internoto, 8 : 6, 1987
Prestlé K.H., Notocactus tenuicylindricus; Ritter; Internoto, 8 : 43, 1987
Schäfer G., Die Gattung Notocactus; Kakt. Sukk., 14 : 93, 1980
Theunissen S., Je Notocactus tenuicylindricus zvláštní druh?; Minimus, 16 : 54, 1985

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Pavel Pavlíček.